rucickaLogo školy vyjadřuje myšlenku soudržnosti a vzájemné pomoci žáků a pedagogů

Telefon: +420 327 531 225 / E-mail: zruc@zs-okruzni.cz

slide01 slide02 slide03 slide04 slide05 slide06 slide07

Nepřehlédněte

Termíny jarních prázdnin od školního roku 2016/2017 do školního roku 2021/2022

vyhláška č. 189/2014 Sb. - externí odkaz

Zřizovatel školy

 

Středočeský kraj
(právní forma kraj)
IČ 70 891 095
Zborovská 11, 150 21 Praha 5

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

Mikulášské přípravy v naší škole vystřídalo těšení se na zářící vánoční stromeček a Ježíškovo překvapení.

Žáci a žákyně jednotlivých tříd se v jednom týdnu stali kuchtíky a hospodyňkami a jako každý rok v duchu tradice kralovali ve cvičné kuchyňce. Pečící plechy plné nejrůznějších tvarů vykrojených z perníkového těsta se postupně dočkaly místa v horké troubě a provoněly celou budovu školy. A co teprve zdobení. Bylo plné nápadů, představivosti a hlavně chuti k činnosti, která chvílemi nebyla tak snadná, jak se zdála. S pomocí paní učitelky, paní asistentky a kamarádskou oporou  spolužáka  se společná práce vydařila. Zdobením oživlí kapři, pan Perníček nebo sněhulák byli chloubou pro naše rodiče a připravenými visacími ozdobami  na školní vánoční  stromeček. U pečení někteří z nás zůstali i další den  a perníkové těsto v troubě  vyměnili  za solné. Nejedlé,  ale  zato výstižné tvary  jsme po vychladnutí natřeli temperovými barvami a přidali mezi ty, které budou zdobit  zelené větvičky stromku.  Po vzoru družinářů z loňského roku jsme recytvořením pokračovali ve vánočních přípravách. V jednotlivých třídách vznikaly ozdoby z kartonu dokončené netradičními výtvarnými technikami.

Vánoční tvoření z přírodnin bylo zakončením hlavních příprav a z celodenní činnosti vznikaly voňavé dekorace na sváteční stůl. Zvonek či stromek z domácího sena plný sušeného ovoce a exotického koření  byl naší premiérou,  žáci 7. a 8. ročníku přijali výzvu na zajímavou činnost a zasloužili  si tímto pochvalu.

Poté jsme za zpěvu  oblíbených koled a písní  společně  ozdobili školní stromeček. Vyrobené ozdoby z perníku, solného těsta i kartonu mu daly tu  pravou vánoční podobu a my si mohli užít poslední den  před vánočními prázdninami, který byl od samého rána plný příjemných povinností. Připravili jsme si bramborový salát a upekli výbornou sekanou od vyhlášeného místního řezníka. Prostřeli v jedné ze tříd sváteční stůl a  někteří z nás ho doplnili o přinesené cukroví od maminky.  Zábava v duchu vánočních tradic nás pobavila i poučila, házeli jsme bačkorou, pouštěli  jsme lodičky ze skořápek a rozkrojili si jablko.  Plni očekávání  i  zážitků ze školních aktivit a příprav jsme se nakonec rozešli domů nebo na autobusovou zastávku. V batohu jsme si nesli malý dárek od Ježíška…toho školního.

Veselé Vánoce a pěkný nový rok přejí holky  a kluci ze školních lavic v Uhlířských Janovicích. 

 

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

 

Těšení se na Ježíška jsme si v naší škole ve Zruči n. S. moc hezky zpříjemnili. Sportovně zdatní uvítali turnaj ve stolním tenise, výtvarně nadaní se vyžívali v tvoření nejrůznějších vánočních přáníček, manuálně zruční byli zapotřebí při výrobě krmítek pro ptáčky. Všichni společně se však těšili na pečení voňavého cukroví a zdobení perníčků. Ke školním Vánocům patří také vánoční besídka, na kterou se každý z nás náležitě připravoval. Před nazdobeným stromečkem jsme recitovali nacvičené básničky, předvedli tanečky, zahráli pohádku a na závěr zazpívali koledy a vánoční písničky. A protože se vystoupení všem opravdu povedlo, byli jsme po zásluze odměněni. Chlapci našli pod stromečkem stavebnice robotů a děvčata oblíbené puzzle. Teď už se všichni těšíme na vánoční prázdniny, spoustu dobrot a dárků. Přejeme vám všem klidné svátky a do nadcházejícího roku pevné zdraví.

 

 

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

 

Již tradičně v období kolem 5. prosince navštěvují naší školu čerti. Zpráva o čertovské návštěvě vyvolává u některých mladších žáků mírné chvění v těle, starší žáci hrdinsky vykřikují, že čerti neexistují a jsou to převlečené paní učitelky. Ovšem, když se letos 3. prosince objevili ve škole hned čtyři čerti najednou, byli překvapeni úplně všichni. Za přednes čertovské básničky dostali sladkou odměnu a mladší žáci si mohli čerty dokonce pohladit. Letošní čertovská návštěva proběhla podle platných čertovských pravidel.

 

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

Poslední  měsíc kalendářního roku je tu, s nadšením jsme přivítali první sněhové vločky a předvánoční nálada pohltila celou naší školu. Čas Adventu jsme zahájili „Mikulášským týdnem“  ( 29. 11. – 3. 12. 2021), jehož témata a aktivity se prolínaly vyučovacími hodinami  i družinovým volnočasem.

V jednotlivých třídách probíhaly zajímavé i hravé besedy o tradicích a obchůzkových obyčejích.  Vypracovávali jsme  naučné pracovní listy, andělské rébusy i mikulášské křížovky. V hodinách výtvarné výchovy jsme se snažili malovat netradičními  technikami  a pracovní vyučování se přidalo  rukodělnými výrobky, vznikaly tímto zajímavé podoby sv. Mikuláše a jeho pomocníků. Hudební výchova se věnovala  pohybovým říkankám i zpívaným pohádkám. Dokonce jsme se učili „čertí řeči“. V tělesné výchově jsme napodobili běh  nezbedných  čertů  a  vznášeli se jako andělé.

Volnočasové aktivity  ve školní  družině jsme nejprve věnovali tvorbě výrobků  a jejich instalaci  na veřejné výstavě v našem městě. Další aktivitou bylo zábavné tvoření  masek a nemohli jsme zapomenout na zpěv písniček, které si někteří z nás donesli přímo na hudebních nosičích z domova nebo je vyhledali na hudebních kanálech jako novinky.

Poslední den v  tematickém týdnu  nás čekalo hned několik překvapení. Ve výuce se celou školou rozezněl zvuk zvonečku, který ohlásil příchod Mikuláše a jeho pomocníků.   Všichni žáci se snažili najít  dle daných indicií svůj ukrytý  poklad v podobě sladkého balíčku, ale i bramborového a uhelného napomenutí se vzkazem.  A naše školní jídelna?  Nestačili jsme se divit! Anděl, který nám servíroval oběd, Mikuláš rozdávající malé překvapení, ale i čertice, které se schovávaly ve výdejním okénku.

Závěr pátečního dne  patřil  školní družině. Pořádali jsme „Rohaté odpoledne “ plné zábavy  ve vyrobených maskách, zpívali jsme, tančili a  hráli netradiční čertí kolektivní hry.

 

Podrobnosti
Kategorie: Školní družina

Sovy ze šišek, obrázky z proutí a listí, žaludoví trpaslíci nebo kukuřičňáci. A co teprve zvířátka z kaštanů! Nedávné podzimní tvoření celé naší školy nám připomínají nazdobené parapety oken i hlavní vstupní prostory. A protože se s listopadovým měsícem ještě neloučíme, rozhodli jsme se pokračovat v naučné zábavě a poznat plody podzimní přírody ještě trochu jinak – ve školní družině.

Nasbírané kaštany z procházek školních i domácích a vlašské oříšky ze školní zahrady se hned po prvním zájmovém odpolední staly jedničkou zábavy a nikdo neměl tušení, jak jednoduché to vlastně je. Někdy stačí jen obyčejně poslouchat třeba naší babičku s dědou a nechat si vyprávět například o tom, jak a s čím si hráli jako malí a zapomenout přitom alespoň na chvíli na naše telefony a počítače.

Nejprve jsme si posedali na koberec třídy školní družiny a zaposlouchali se do vyprávění paní vychovatelky, které nás přeneslo do doby minulé, do doby našich prababiček. Hlavní roli měl plod jírovce, kaštan koňský, pro nás zkrátka KAŠTAN. Dozvěděli jsme se o původu a životě stromu a popsali si náš zmiňovaný plod – tobolku. A jelikož jsme se již při procházce místním okolím  seznámili s kaštanem jedlým, zapamatujeme si, že náš hlavní hrdina zábavy je pro člověka jedovatý a my jím můžeme v zimě přikrmovat pouze některé druhy zvířat.

A co tedy říkávaly naše prababičky? Kniha, z které jsme si předčítali, nám popsala například magickou sílu kaštanů. V kapse bundy prý zaženou rýmu a převalováním v dlani nám pomohu od nervozity a strachu při psaní diktátu či zkoušení před tabulí. Abychom se pochlubili i u nás doma rodičům, vyrobili jsme si dle návodu zázračný pytlíček ze záclonoviny, do kterého jsme napočítali a vložili tolik kaštanů, kolik nám je let. Zavázali ho barevným provázkem a připravili pod polštář či matraci, do jara prý nebudou mít u nás bacily šanci.

Na úplný konec jsme si nechali novu hru a soutěžní zábavu, která bude pro naší spokojenost a radost z poznání v zájmové činnosti školní družiny jistě celý školní rok. Šablony s obrázky musíme v časovém limitu vyplnit konkrétními plody, nesmí chybět jediné políčko, nesmíme poplést druhy plodů. Kreslení na parkety, při kterém máme místo pastelek bedýnku kaštanů a ořechů bylo velice inspirující a naše představivost nebrala konce. Někteří z nás si doma vytvořili nákres obrázku, aby ho druhý den ve volnočase nakreslili kaštany ještě jednou. Název stolní hry, ke které jsme potřebovali pouze papírové kelímky a plody byl „Najdi ořech“. Trénovali jsme svůj postřeh a zkouškou zároveň prošla naše schopnost spolupráce v týmu i jednotlivce.

A nyní už budou pomalu na řadě naši zvířecí kamarádi a chystající se zima, kaštany odnést k lesu, oříšky vyloupat ze skořápky a nasypat do ptačí budky…

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

22. 11. 2021 a 29.11. 2021 proběhne dle Mimořádného opatření MZ preventivní testování žáků, které bude pokračovat i po 29. listopadu 2021 s frekvencí 1 x týdně.

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

 

V rámci hodin výtvarné výchovy navštívili naši žáci  listopadovou výstavu místní malířky  Aleny Bártové nazvanou „Uhlířskojanovicko“ tušovou malbou.

 

Minigalerie KIC v městské knihovně Uhlířské Janovice nabídla široké veřejnosti ukázku obrazů prodejní výstavy, jejichž pohled  patřil našemu městu a blízkému okolí. Chtěli jsme se dozvědět více o inzerované  tušové  malbě - sumi-e - a  poznat  tradiční výrazový prostředek čínského výtvarného umění.

 

Besedou přímo na místě v galerii jsme si nejprve pověděli o samotné paní malířce, její zálibě a výtvarné činnosti. Osobní vizitky autorky  u vstupu do výstavních prostor nám napověděly a ti, kteří chtěli, mohli na konkrétních webových stránkách  pokračovat v objevování  nejen prezentované techniky a děl. A co více? Při štěstí nebo náhodou můžeme paní  malířku potkat třeba na procházce městem, bydlí totiž nedaleko Uhlířských Janovic.

 

U vystavených děl jsme rozpoznávali  typické symboly našeho města, stavby jako  kostel sv. Aloise a sv. Jiljí, budovu vlakového nádraží před rekonstrukcí,  ale i podoby krajiny okolních vesniček jako např. Vavřinecký rybník, který je největší vodní plochou u nás v okolí. Vzpomínky v nás vyvolal pohled  do blízké vesnice Sudějov, kde jsme v minulosti odehráli školní pěvecké vystoupení  a byli přímými návštěvníky zobrazeného kostela sv. Anny. Někteří z nás se zájmem předčítali vizitky s reálnými fotoukázkami  upevněné u každého vystaveného obrazu, tím jsme společně  poznali  reálnou podobu  díla  a získali naučnou informaci i nápovědu.

 

Tušovou malbu (japonsky sumie) a její  hlubokou historii  paní malířka představila formou  napsaných článků s osobními pocity  a to přímo v galerii na vystaveném místě. Přečetli jsme si tedy například o tom, jak se k malbě vlastně dostala, kteří malíři jsou jejím vzorem a jaké strasti ji potkali při studiu. Poznali jsme pro malbu typický rýžový papír a porovnali ho s tím, na který malujeme a kreslíme my.  Je velmi křehký a  savý  a není tak hladký. A pro většinu z nás byla nepřijatelná skutečnost, že  tento typ malby malíř neopravuje, nepředělává, jen věří ve vlastní ruku a  první tahy štětcem.

 

Další zajímavostí byl pro nás cenový seznam prezentovaných děl a plnící se tabulka konkrétních jmen kupujících. Snažili jsme si říci a vysvětlit, co vše musí  umělci  do ceny svého díla započítat a co vše ji asi určuje.

 

Na závěr naší návštěvy jsme si vyhodnotili pro nás nejvíce oblíbený obraz a s chutí zalistovali knihou návštěv, do které jsme napsali vzkaz a poděkování za kulturní zážitek, poznání a inspiraci.

 

 

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

V pátek 12. listopadu jsme celé dopoledne věnovali ekologické a polytechnické výchově. A kde jinde, než v prostorách tomu přímo předurčených – ve vlašimském Podblanickém ekocentru. V prostorách zdejší venkovní učebny bylo sice dosti chladno, ale že se při práci člověk zahřeje, o tom jsme se záhy přesvědčili. Výukovým programem Šikulova dílna nás provázel velice sympatický lektor a záhy jsme se dali do práce. Za doprovodného zpěvu oblíbeného songu Pata a Mata se všichni snažili, aby se tím Patem ani Matem nestali. Dílnou se nesly zvuky bušení kladiva a řezání pilek, vzájemně jsme si okukovali techniku broušení a pomalu nám pod rukama vznikal finální výrobek – dřevěná káča s vypáleným reliéfem. Zkouška, jestli se nám povedla, byla velice jednoduchá – káča se musela roztočit. A roztočila! A všem! Jak by ne, vždyť jsme přece šikulové. Z dílny jsme se ještě vydali na prohlídku místní para ZOO, a pak už nás čekala jen cesta autobusem zpátky do školy. Doma se dřevěnou káčou určitě každý rád pochlubí.