rucickaLogo školy vyjadřuje myšlenku soudržnosti a vzájemné pomoci žáků a pedagogů

Telefon: +420 327 531 225 / E-mail: zruc@zs-okruzni.cz

Zřizovatel školy

 

Středočeský kraj
(právní forma kraj)
IČ 70 891 095
Zborovská 11, 150 21 Praha 5

Termíny jarních prázdnin

  • 20. 2. - 26. 2. 2023
  • 26. 2. - 3. 3. 2024
  • 3. 3. - 9. 3. 2025
  • 9. 3. - 15. 3. 2026
  • 1. 2. - 7. 2. 2027
  • 14. 2. - 20. 2. 2028

Kalendář školní družiny nám nabídl opět zajímavý významný den, díky kterému jsme byli přírodě opět blíže. 24. květen, Evropský den parků, nás nejprve usadil do lavic třídy školní družiny. Připomněli jsme si tímto, co, jak a proč vlastně chráníme. Díky vybraným fotografiím jsme se ocitli uprostřed národních parků v České republice, hledali je na mapě a procvičili se v matematice. Naším úkolem bylo národní parky spočítat. Správnou péčí o přírodu jsme pokračovali v zajímavé besedě. Vyprávěním jsme popsali například každodenní činnost na školní zahradě a snažili se najít hlavní důvod naší potřeby. Zahrada, park či rozlehlá chráněná území, starost bychom měli mít o vše krásné kolem nás a učit tomu všechny ty, kteří to zapomněli.

Abychom se mohli setkat osobně s jedním z dnešních oslavenců, vyrazili jsme ven. S plánkem cesty, který jsme si vlastním nápadem navrhli, a s  fotografiemi jeho podob současných i minulých jsme prošli městem až do cíle. Hned u vstupu jsme se zaměřili na pravidla správného a bezpečného chování a četli z informační tabule v mapě. Vysvětlili jsme si obrázkové značky i číselné popisky jednotlivých míst parku. Víte, že společně s námi i náš psí kamarád musí jako návštěvník dodržovat pravidla chování? Psí etiketu jsme měli možnost zkontrolovat na psích návštěvnících.   Na vodítku se vedli se svým pánem a proháněli se jen na místech pro ně určených. Natěšeni jsme dorazili k největšímu rybníku parku a snažili se spatřit některé druhy chovných ryb. K nepřehlédnutí byla i květinová výzdoba nejen břehů rybníků, ale vlastně celého prostoru parku. Štítky na kmenech stromů nám připomínaly životopisy lidí, objevili jsme vzácné druhy i podoby jejich květů. Naučné povídání a pochůzku jsme vystřídali zábavnou hrou na hledače i skládankou z obrázků. Pátrali jsme po dřevěných sochách, počítali mostky přes potok a odhalili zaniklou cestu. Dle dobových fotografií, které nám ochotně poskytla městská knihovna a KIC Uhlířské Janovice, jsme měli možnost vidět park v době budování a postavit se na místo zbouraného mlýna, na jehož památku nám zůstal komín s čapím hnízdem u dětského hřiště. Oslavu svátečního dne jsme zakončili posezením na odpočívadle a výtvarnou chvilkou. Obrázky s podobou parku stály za pochvalu a zážitky s netradičním malováním uvadlými květy a listy lučních květin byly pro dnešek poslední krásná činnost v krásném prostředí přírody. Ať máme takových dní a možností stále dostatek. Svou starostlivostí a péčí se o toto budeme snažit i nadále.

Janovičtí družináři srdečně přivítali květnový měsíc i sluneční paprsky a s nadšením se vydali za venkovní zábavou a činností.

Výšlapem na „Čapí hřiště“ jsme se osmělili do terénu okolí města a po delší nepřízni počasí řádně protáhli naše tělo. Projeli jsme se na lanovce, zamávali z kapitánského můstku pirátské lodi a skluzavkou se opět vrátili na zem. S kamarády jsme dokázali vyčkat nejednu frontu a v daném pořadí se společně střídali na herních atrakcích. Poznali jsme, jak chutná svačina na lavičce uprostřed přírody a vymýšleli také vlastní hry. Předvést našim rodičům sportovní výkony i oblíbenou atrakci bylo vždy završením prima odpoledne a nám se poté lépe odcházelo domů.

Na naši oblíbenou školní zahradu se vždy těšíme. V tomto čase dvojnásob. Záhonky, ovocné stromy, ozdobný keř i obyčejná tráva plná života. Zelené království je pro nás velkým pokladem a zázemím.

Kde se vzala tu se vzala ZAHRADNICE JIŘINKA! S nadšením jsme mezi námi uvítali milou návštěvu jedné z našich maminek, vášnivou zahradnici a pečovatelku přírody. Vybavena drobným náčiním a cibulkami květin se připojila k našemu pracovnímu týmu a my se těšili na příjemné setkání pod širým nebem. Pozorovali jsme práci se zahradnickými nůžkami a mohli si vyzkoušet zastříhnout staré větvičky ovocného keře. Úkolem jsme pleli část záhonku a vysvobodili zarostlé rostlinky jahod. Osahali jsme si hlínu a nebáli se držet v ruce trs trávy či lezoucí žížalu. A při odpočinku na lavičkách jsme se zaposlouchali do vyprávění o životě semínka, překvapily nás staré legendy, např. o semínku petržele. Rádi jsme se zeptali a zkušenosti maminky Jiřinky ukládali do paměti. Jak správně budeme pečovat o zeleninovou zahrádku? Co vše patří na kompost a jak ho naše zahrada správně využije? Zajímavé odpoledne a činnosti, které jsme trénovali, byly velkou inspirací. Po vzoru maminky Jiřinky   budeme starostlivými pečovateli i nadále a odměna v podobě drobné sladké úrody či odpočinku ve stínu stromů nás rozhodně nemine. Děkujeme!

Vše začalo poslechem veselých jarních písní, tanečkem, pohybovými hrami a přednesem velikonočních koled. Třídu školní družiny jsme si také náležitě vyzdobili a nešetřili vlastními nápady. Papírové okenní vystřihovánky, obrázky z prstových barev, zvířecí mláďátka i první květinky. Probouzející se příroda nás dostatečně motivovala a dala našim činnostem neskutečný elán.

Jaké byly svátky jara za našich prababiček, které tradice známe a proč máme barevný týden? Odpovědi a další zajímavé informace jsme získali například při společné vycházce do okolí našeho města. Zajímavé povídání o historii svátků jsme si také užili ve třídě školní družiny, pohodlně jsme se usadili a zaposlouchali se do vyprávění paní vychovatelky. Po vzoru škaredé středy jsme vyhlásili celodenního bobříka „bez mračení a smutku ve tváři“ a kontrovali každý úsměv svého kamaráda.

Ve školní kuchyňce jsme pracovali se stopkami a poznávali způsoby vaření vajíček. Nadšeně jsme používali kráječ a další drobné kuchyňské pomocníky. Na krajíci čerstvého chleba s máslem byly pak plátky, kolečka či půlměsíčky lákavou a zdravou svačinkou pro všechny. Dobrodružství s vajíčky pokračovalo přípravami na sváteční veselí. Vyzkoušeli jsme si vyfouknout a poté originálně vyzdobit vajíčko v kraslici. Odpolední dílničky jsme věnovali pracovním činnostem. Prací s  hlínou a osením jsme si připomněli hlubokou tradici našich předků a přáli si dobrý rok i úrodu na polích. Někteří z nás nahradili tradiční osení tzv. microgreens, moderním způsobem klíčení semínek např. hrachu a ředkvičky. Mladé rostlinky tak daly základ jedlé zelené dekoraci plné vitamínů. Pro sladkou tečku za družinovou zábavou jsme se vrátili do školní kuchyňky. Upekli jsme si beránka z nadýchaného piškotového těsta. Obratně jsme pracovali s ručním šlehačem, bezchybně vymazali formu máslem a trpělivě měřili čas pečení. Voněl po celé škole a chutnal jako od babičky. Veselé Velikonoce!

Březen za kamna vlezem. A tak jsme se tohoto rčení drželi minimálně začátkem měsíce. Počasí nám moc nedovolilo věnovat se venkovním aktivitám, a tak jsme vzali zavděk činnostem v teple naší družiny. Začátek měsíce jsme pojali slavnostně. Vždyť měly všechny ženy svátek. A tak jsme tvořili přáníčka a obrázky pro naše maminky, babičky, kamarádky.

Návštěvou městské knihovny jsme si připomněli březen jako měsíc knihy. Prohlédli jsme si zajímavé knížky a zasoutěžili si o to, kdo zná více názvů pohádek. Z knihovny ve Spolkovém domě jsme se přesunuli o patro výš, kde jsme zhlédli krásnou výstavu DS Centrin s názvem „ Babičko, maluj zase obrázky“.

V půlce měsíce března do našeho města zavítal cirkus, a proto v tyto dny naše kroky směřovaly ke zvířátkům. Někteří z nás měli to štěstí, že si třeba oslíka mohli pohladit a někteří se dokonce mohli svézt na koni.

V měsíci březnu na naší škole proběhl den otevřených dveří, ke kterému jsme se učili společnou básničku, postarali se o družinovou jarní výzdobu a zaseli velikonoční osení.

V druhé polovině měsíce jsme se zapojili do projektového týdne ke Světovému dni vody. Začali jsme vyprávěním o vodě, a kde jinde, než u řeky Sázavy. Ve třídě si každý podle svého namaloval obrázek, co si představí pod pojmem voda.

A protože koncem března si počasí dalo říci, mohli jsme konečně letos poprvé vyrazit na cykloturistiku. Někteří na kole, někdo na koloběžce. Ale hlavně hurá do přírody!

Měsíc knihy je v plném proudu a žáci školní družiny ho podpořili  spontánním nápadem na činnost.

Společně se svými rodiči jsme uklidili v domácích knihovničkách a  rozhodli  se, že knihám, které v nich již  zabíraly  místo, najdeme  nový  domov  a  dáme  jim další  krásné poslání. Několik odpolední  jsme  pak se zájmem  listovali  knihami i  časopisy,  které se začaly pomalu vršit na lavičce třídy a někdy si nechali vyprávět od svého spolužáka i  podrobnosti   prvního dne knihy  u nás doma. Letní romány, detektivky,  cestopisné příběhy, několik  kuchařek  a pohádky i  písničky  nejen na dobrou noc. Třídili jsme podle žánru a za pomoci  paní  vychovatelky  označili  obal  knihy  veselou polepkou s popisem pro lepší orientaci.  Názorně  jsme  se  také  naučili  o knihu pečovat a chránit ji před neposlušnými čtenáři. Zalepili jsme některé poškozené stránky a  vybrali vhodný obal. Byli jsme rádi, že některé tituly vyplnily knihovničku  školní  družiny a zájmové čtení  se  mohlo těšit z nových příběhů  adoptovaných knih.

Hlavní úkol, pro který jsme se společně rozhodli, byl ale stále před námi. Na recepci Domova seniorů v Uhlířských Janovicích jsme přišli s veselou náladou  a  uvítání pro  nás  bylo moc hezké. Darované knihy jsme za milého doprovodu   Mgr.  Veroniky  Nešporové  uložili do  čítárny  s přáním, aby všem lidem na světě bylo díky čtení  hezky.  Pak jsme si ještě poseděli v útulných  křesílkách  a obdivovali zájmové prostory. S návratem  do  třídy školní družiny se nám dostavil ten správný pocit, odměna za nápad pro dobrou  věc a  úsměv na tváři všech obdarovaných. 

Krásné čtení s krásnými  knihami  po celý rok nám všem!

Únorové počasí nám doslova popletlo hlavu, ze zimního spánku se nečekaně probralo jaro a pak se zase schovalo pod peřinu ze sněhových vloček. Někteří z nás nadšeně vítali sluneční paprsky, které probudily první jarní květinky, ale většina se ještě nechtěla loučit se zimou a zimními radovánkami.
Vydali jsme se tedy za venkovním dobrodružstvím i zábavou třídy školní družiny a užili si jednu z mnoha podob únorového počasí - velice nízké teploty a suchý mráz. Odpoledními vycházkami jsme objevovali zamrzlé vodní plochy, vydali jsme se k místnímu rybníku i na výšlap k lesu. Našim bojovým úkolem bylo najít v terénu polní cesty skryté ledové kaluže a vyzkoušet si sílu, kterou je dokážeme rozbít. Ve třídě školní družiny naše zábava pokračovala. Úlomky ledu, které jsme si přinesli z expedice po okolí města, jsme sledovali odložené v průhledných miskách. Měřili jsme čas a teplotu v místnosti a pozorovali proměnu zmrzlé vody. Odhalili jsme drobné kamínky, zbytky větviček nebo obyčejnou hlínu a bláto. S pokusy jsme se bavili ještě dále. Za pomoci formiček na led a mrazáku ledničky cvičné kuchyně jsme si z perlivé vody ochucené ovocnými šťávami připravili vodové zmrzliny na klacku i ledovou tříšť. Nadšení jsme přenesli i do domácího prostředí a plánovali výrobu ledového mlsání k babičce a dědečkovi na jarní prázdniny.
A co když led posolíme kuchyňskou solí? Chvílemi z nás byli kouzelníci a přenášeli jsme ve vzduchu ledové kostky na mokrém provázku z vlny. Pokus s názvem krystalizace soli byl naše poslední zvídavá činnost s překvapením. Pozorovali jsme vzniklé krystalky a porovnávali jejich podobu s jinovatkou a třpytící se zamrzlou vodní hladinou. Zrnka soli, ale i kostky bílého cukru nám daly další nápad na činnost. Tentokrát jsme si ve tvořivých dílničkách postavili eskymácké obydlí. S rozvahou jsme pokládali jednu stavební kostku na druhou a dodržovali pracovní postup. Typický tvar pro iglú byl pro některé z nás přeci jen oříšek, ale s pomocí kamaráda se nakonec vše zdařilo. Každý si pak uvnitř svého ledového království zapálil čajovou svíčku a společně jsme nahlíželi skrz ledové zdi. Poslechli jsme si čtený příběh o eskymáckém psím kamarádovi a povídali si o životě lidí ve studených oblastech polární přírody. Naučili jsme se jejich typický pozdrav a polibek. Nos kamaráda jednou otřeme o nos náš, otřeme – li se svými nosy dvakrát, políbíme se. Humorné situace a scénky nebraly konce, smáli jsme se a užívali si pestré zábavy.
Hrátky s ledem nám učarovaly, vyzdobili jsme si tedy ještě nástěnku svými výtvarnými díly a pochlubili se netradičními výtvarnými technikami jejich zpracování. A takto krásně a zajímavě jsme se tedy rozloučili s posledním zimním měsícem.

První dny měsíce ledna se nesly v duchu tříkrálovém. Přečetli jsme si legendu o Třech králích, řekli si, jak vypadal tříkrálový průvod, jaké kostýmy měli králové a jaký byl smysl a průběh obchůzky. Nakonec jsme si tři krále namalovali a vyrobili královskou korunku.

Leden jako jeden ze zimních měsíců umožnuje zimní sporty. Vyzkoušeli jsme si bobování u naší školy, někteří v rámci tělesné výchovy i lyže. Zbylé zimní sporty jsme si namalovali. Každý z nás si vybral jeden sport, ke kterému si vytvořil prezentaci, a poté jsme si sporty vzájemně představili.

Pokračovali jsme v zimních procházkách kolem školy, podél řeky Sázavy, kde jsme pozorovali, jaký je život na zamrzlé řece Sázavě. Viděli jsme ptáky na vodě a zajímali se o to, kde berou ptáci a zvířata potravu, když je voda nebo zem zmrzlá. Ve sněhu jsme pozorovali stopy zvířat či ptáků. Nezapomněli jsme ani na zvířata v lese, kterým se v tomto období hledá potrava obtížněji, a proto jsme poslali po myslivci do lesa krabici kaštanů. Během našich procházek kolem řeky Sázavy jsme si dali dostaveníčko s největší zručskou otužilkyní, paní Kolouchovou. Přestože teplota vzduchu byla kolem nuly, pro paní otužilkyni žádný problém. My na břehu zachumláni v zimních bundách a ona v plavkách v ledové vodě. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého nejen o vodě, ale hlavně o významu otužování a jeho vlivu na naše zdraví.

V posledním lednovém týdnu jsme zkoumali, jaké má Zruč možnosti přepravy například balíčků či osob. A měli jsme štěstí. U Alzaboxu jsme se sešli s pánem, který doplňoval nově objednané zboží do boxů a zároveň nevyzvednuté odvážel zpět. Ukázali jsme si, co je potřeba k vyzvednutí balíčků a jaké jsou možnosti platby. Následně jsme se po náměstí přesunuli k autobusu, kde jsme se dozvěděli něco málo o přepravě osob, zavazadel, zvířat, komu se říká černý pasažér a jako bonus si mohl každý z nás vyzkoušet „řídit autobus“.

 

Předposlední zimní měsíc máme za sebou. Na zajímavou a naučnou zábavu po konci vyučování jsme již pravidelně natěšeni a máme radost z plánovaných aktivit, s jejichž přípravami spontánně a s chutí pomáháme. I když nám sněhová nadílka a nízké venkovní teploty nedovolily sundat čepice, šály a rukavice, užili jsme si krátké procházky po dobrém obědě i motivační rozcvičky. Kakao a horká čokoláda, které jsme si vždy společně připravili, byly nakonec sladká a především hřejivá tečka za odpoledními aktivitami.

Jako každý rok v tuto dobu bedlivě sledujeme ptačí kamarády a do našich krmítek pravidelně sypeme namíchanou směs zobání. A protože chceme pomáhat ještě více, momentálním nápadem přibyly jednoho tvořivého odpoledne „ závěsné ptačí misky“. V sádle zpracovaná slunečnicová semínka, mák a rozdrcené vlašské oříšky v zavěšeném  kelímku z kartonu, to byl ten správný oběd pro hladové zpěváčky.  Poté při odpočinku a poslechu pohádkového příběhu jsme měli nevšední podívanou, malí okřídlení návštěvníci se objevili u krmítek a s ostychem poskakovali po parapetu.

Na pomoc zvířecím kamarádům v lese jsme také mysleli. Vyzbrojeni taškami plnými nasbíraných kaštanů z podzimních procházek  jsme vyrazili za naše město. Polní cesta plná bláta a sněhu nás neodradila. S úsměvem na tváři jsme se tedy vydali nakrmit  srnky nebo divočáky?  Povídali jsme si o celých srnčích rodinkách, které můžeme vidět za bílého dne a proč a kam se vydávají napříč silnicí. Připomněli jsme si také správné řešení situace a chování při náhodném setkání s bachyní a selátky. A  soutěží  o bystré oko jsme v místech s čistým sněhem  hledali  a rozpoznávali stopy. Srnčí kopýtka, ale i psí tlapky jsme odhalili velmi dobře.

Lednová  dobrodružství  školní družiny jsme zakončili s příjemným pocitem poskytnuté pomoci  a  s myšlenkou pro dobrou věc.  Vyprázdněné tašky jsme složili zpět do poličky a již promýšleli návrat na místo činu. Budou hromádky s našimi kaštany na poli u lesa už pryč? A ptačí krmítka? Ty budeme strážit a  doplňovat  i nadále. Pojďme tedy naproti poslednímu zimnímu měsíci.