rucickaLogo školy vyjadřuje myšlenku soudržnosti a vzájemné pomoci žáků a pedagogů

Telefon: +420 327 531 225 / E-mail: zruc@zs-okruzni.cz

slide01 slide02 slide03 slide04 slide05 slide06 slide07

Nepřehlédněte

Termíny jarních prázdnin od školního roku 2016/2017 do školního roku 2021/2022

vyhláška č. 189/2014 Sb. - externí odkaz

Zřizovatel školy

 

Středočeský kraj
(právní forma kraj)
IČ 70 891 095
Zborovská 11, 150 21 Praha 5

Podrobnosti
Kategorie: Školní družina

Sovy ze šišek, obrázky z proutí a listí, žaludoví trpaslíci nebo kukuřičňáci. A co teprve zvířátka z kaštanů! Nedávné podzimní tvoření celé naší školy nám připomínají nazdobené parapety oken i hlavní vstupní prostory. A protože se s listopadovým měsícem ještě neloučíme, rozhodli jsme se pokračovat v naučné zábavě a poznat plody podzimní přírody ještě trochu jinak – ve školní družině.

Nasbírané kaštany z procházek školních i domácích a vlašské oříšky ze školní zahrady se hned po prvním zájmovém odpolední staly jedničkou zábavy a nikdo neměl tušení, jak jednoduché to vlastně je. Někdy stačí jen obyčejně poslouchat třeba naší babičku s dědou a nechat si vyprávět například o tom, jak a s čím si hráli jako malí a zapomenout přitom alespoň na chvíli na naše telefony a počítače.

Nejprve jsme si posedali na koberec třídy školní družiny a zaposlouchali se do vyprávění paní vychovatelky, které nás přeneslo do doby minulé, do doby našich prababiček. Hlavní roli měl plod jírovce, kaštan koňský, pro nás zkrátka KAŠTAN. Dozvěděli jsme se o původu a životě stromu a popsali si náš zmiňovaný plod – tobolku. A jelikož jsme se již při procházce místním okolím  seznámili s kaštanem jedlým, zapamatujeme si, že náš hlavní hrdina zábavy je pro člověka jedovatý a my jím můžeme v zimě přikrmovat pouze některé druhy zvířat.

A co tedy říkávaly naše prababičky? Kniha, z které jsme si předčítali, nám popsala například magickou sílu kaštanů. V kapse bundy prý zaženou rýmu a převalováním v dlani nám pomohu od nervozity a strachu při psaní diktátu či zkoušení před tabulí. Abychom se pochlubili i u nás doma rodičům, vyrobili jsme si dle návodu zázračný pytlíček ze záclonoviny, do kterého jsme napočítali a vložili tolik kaštanů, kolik nám je let. Zavázali ho barevným provázkem a připravili pod polštář či matraci, do jara prý nebudou mít u nás bacily šanci.

Na úplný konec jsme si nechali novu hru a soutěžní zábavu, která bude pro naší spokojenost a radost z poznání v zájmové činnosti školní družiny jistě celý školní rok. Šablony s obrázky musíme v časovém limitu vyplnit konkrétními plody, nesmí chybět jediné políčko, nesmíme poplést druhy plodů. Kreslení na parkety, při kterém máme místo pastelek bedýnku kaštanů a ořechů bylo velice inspirující a naše představivost nebrala konce. Někteří z nás si doma vytvořili nákres obrázku, aby ho druhý den ve volnočase nakreslili kaštany ještě jednou. Název stolní hry, ke které jsme potřebovali pouze papírové kelímky a plody byl „Najdi ořech“. Trénovali jsme svůj postřeh a zkouškou zároveň prošla naše schopnost spolupráce v týmu i jednotlivce.

A nyní už budou pomalu na řadě naši zvířecí kamarádi a chystající se zima, kaštany odnést k lesu, oříšky vyloupat ze skořápky a nasypat do ptačí budky…

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

22. 11. 2021 a 29.11. 2021 proběhne dle Mimořádného opatření MZ preventivní testování žáků, které bude pokračovat i po 29. listopadu 2021 s frekvencí 1 x týdně.

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

 

V rámci hodin výtvarné výchovy navštívili naši žáci  listopadovou výstavu místní malířky  Aleny Bártové nazvanou „Uhlířskojanovicko“ tušovou malbou.

 

Minigalerie KIC v městské knihovně Uhlířské Janovice nabídla široké veřejnosti ukázku obrazů prodejní výstavy, jejichž pohled  patřil našemu městu a blízkému okolí. Chtěli jsme se dozvědět více o inzerované  tušové  malbě - sumi-e - a  poznat  tradiční výrazový prostředek čínského výtvarného umění.

 

Besedou přímo na místě v galerii jsme si nejprve pověděli o samotné paní malířce, její zálibě a výtvarné činnosti. Osobní vizitky autorky  u vstupu do výstavních prostor nám napověděly a ti, kteří chtěli, mohli na konkrétních webových stránkách  pokračovat v objevování  nejen prezentované techniky a děl. A co více? Při štěstí nebo náhodou můžeme paní  malířku potkat třeba na procházce městem, bydlí totiž nedaleko Uhlířských Janovic.

 

U vystavených děl jsme rozpoznávali  typické symboly našeho města, stavby jako  kostel sv. Aloise a sv. Jiljí, budovu vlakového nádraží před rekonstrukcí,  ale i podoby krajiny okolních vesniček jako např. Vavřinecký rybník, který je největší vodní plochou u nás v okolí. Vzpomínky v nás vyvolal pohled  do blízké vesnice Sudějov, kde jsme v minulosti odehráli školní pěvecké vystoupení  a byli přímými návštěvníky zobrazeného kostela sv. Anny. Někteří z nás se zájmem předčítali vizitky s reálnými fotoukázkami  upevněné u každého vystaveného obrazu, tím jsme společně  poznali  reálnou podobu  díla  a získali naučnou informaci i nápovědu.

 

Tušovou malbu (japonsky sumie) a její  hlubokou historii  paní malířka představila formou  napsaných článků s osobními pocity  a to přímo v galerii na vystaveném místě. Přečetli jsme si tedy například o tom, jak se k malbě vlastně dostala, kteří malíři jsou jejím vzorem a jaké strasti ji potkali při studiu. Poznali jsme pro malbu typický rýžový papír a porovnali ho s tím, na který malujeme a kreslíme my.  Je velmi křehký a  savý  a není tak hladký. A pro většinu z nás byla nepřijatelná skutečnost, že  tento typ malby malíř neopravuje, nepředělává, jen věří ve vlastní ruku a  první tahy štětcem.

 

Další zajímavostí byl pro nás cenový seznam prezentovaných děl a plnící se tabulka konkrétních jmen kupujících. Snažili jsme si říci a vysvětlit, co vše musí  umělci  do ceny svého díla započítat a co vše ji asi určuje.

 

Na závěr naší návštěvy jsme si vyhodnotili pro nás nejvíce oblíbený obraz a s chutí zalistovali knihou návštěv, do které jsme napsali vzkaz a poděkování za kulturní zážitek, poznání a inspiraci.

 

 

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

V pátek 12. listopadu jsme celé dopoledne věnovali ekologické a polytechnické výchově. A kde jinde, než v prostorách tomu přímo předurčených – ve vlašimském Podblanickém ekocentru. V prostorách zdejší venkovní učebny bylo sice dosti chladno, ale že se při práci člověk zahřeje, o tom jsme se záhy přesvědčili. Výukovým programem Šikulova dílna nás provázel velice sympatický lektor a záhy jsme se dali do práce. Za doprovodného zpěvu oblíbeného songu Pata a Mata se všichni snažili, aby se tím Patem ani Matem nestali. Dílnou se nesly zvuky bušení kladiva a řezání pilek, vzájemně jsme si okukovali techniku broušení a pomalu nám pod rukama vznikal finální výrobek – dřevěná káča s vypáleným reliéfem. Zkouška, jestli se nám povedla, byla velice jednoduchá – káča se musela roztočit. A roztočila! A všem! Jak by ne, vždyť jsme přece šikulové. Z dílny jsme se ještě vydali na prohlídku místní para ZOO, a pak už nás čekala jen cesta autobusem zpátky do školy. Doma se dřevěnou káčou určitě každý rád pochlubí.

 

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

Konečně jsme se dočkali a mohli jet bruslit na zimní stadion do Ledče n. S. Podařilo se nám jet společně s našimi kamarády z odloučené školy v Uhlířských Janovicích.

Ve škole jsme si všichni vyzkoušeli brusle a helmy, někteří žáci měli vlastní vybavení, a mohli jsme jet se správnou výstrojí a výzbrojí. V Ledči na zimním stadionu nás čekalo překvapení. Je tam nový vchod a jsou tam přistavené nové šatny. Ty se nám moc líbily.

Paní učitelky pomohly všem žákům s obutím a utažením bruslí, nasazením helmy a mohli jsme na led. Protože jsme dlouho nebruslili a někteří dokonce měli brusle prvně na noze, využili jsme pomocné hrazdičky. A to se to bruslilo. Na perfektním ledě skoro samo! Vydrželi jsme s krátkými přestávkami bruslit dvě hodiny. Se svými výkony jsme  spokojení a mohli odjet zase vlakem zpět do Zruče a do Uhlířských Janovic.

A věříme, že bruslit ještě pojedeme.

 

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

 

Čtvrtek 4. 11. naše třídy zaplnilo listí, šišky, kukuřice, kaštany a mnoho dalších přírodnin. Měli jsme totiž naplánovanou podzimní dílnu, kdy každoročně vyrábíme dekorace ze všeho možného, co nám příroda nabízí. Nepodcenili jsme přípravu a pomůcek se nám tak sešlo opravdu hodně.

 

Hned ráno jsme se tedy mohli pustit do práce. Vyráběli jsme sovičky ze šišek, ježečky z brambor a housenky z kaštanů i listí. Následně jsme se vrhli na výrobu skřítků podzimníčků, panáčků a autíček z kukuřice nebo podzimních svícnů a věnečků.

 

Podzimní tvoření nás všechny moc bavilo. Až nás překvapilo, jak celý den rychle utekl. Už jen poklidit, vystavit výrobky před školu a můžeme vyrazit domů, pozvat na naši malou výstavu maminku s tatínkem.

 

 

Podrobnosti
Kategorie: Školní družina

 Vzpomínka na všechny věrné zesnulé nebo také Památka zesnulých a Dušičky - naši družináři si připomněli „hezky česky“ nejznámější podzimní svátek, který připadá na 2. listopad.

 Začali jsme povídáním  o významu tohoto vzpomínkového dne a snažili se vysvětlit, že tuto dobu můžeme vnímat i prožít bez smutného výrazu ve tváři, který mnohdy  vidíme  u dospělých.

 Chtěli jsme si vytvořit  vlastní návod  na činnosti a pokusit se v tento den udělat například svůj vlastní rodinný svátek, prožít ho „po našem“. Můžeme otevřít naše rodinná fotoalba a společně s  rodiči poznávat naše prarodiče i praprarodiče a poslechnout si vyprávění z dob, kdy jsme ještě nebyli na světě. Někteří z  nás mohou  dokonce pátrat za pomocí dospělých po svých předcích. Anebo  se společně  posadíme na pohovku a budeme si povídat, jaké to bylo kdysi…

 Přečetli  jsme  si  zajímavosti  z historie a napodobili dané zvyklosti pomocí tvořivých dílniček, které nám daly velký prostor k představivosti. Vlastnoručně nasbírané přírodní materiály a plody podzimu jsme využili v mnoha variantách a vytvořili dekorace v  duchu  svátečním. Při práci si velmi rádi povídáme, hodnotíme naše  nápady, přidáváme další  zkušenosti  a pomáháme si s ostychem  a někdy i strachem z výsledného neúspěchu.  Společně jsme se shodli na tom, že plamínek zapálené svíčky  k tomuto svátečnímu dni zkrátka patří. Je nejenom vzpomínkou, ale  hlavně projevem úcty k těm, kteří tu s námi již nemohou být. Někteří z nás při zapálené svíčce  vzpomínají  na své zvířecí kamarády, kteří  je opustili a myšlenkami jsou díky plamínku s nimi. Důležité je také vědět, kde bychom našli v našem městě či obci místo, kterému se říká hřbitov. A protože jsme tuto skutečnost bez obav  prodiskutovali nad  obecnými  fotografiemi  nejen  z našeho města,  procházkou jsme nahlédli  k příchozí bráně a  pro zajímavost si přečetli psaný řád těchto prostor zasluhujících úctu nás všech.

 Plamínek se pro nás  tedy stal symbolem  naší vzpomínky a hlavní motivací činností v dílničkách. Vznikaly   lucerničky v podobě skleněných hrníčků  vyplněných pestrými barvami podzimních plodů, které hořící svíčka uvnitř kouzelně rozzářila.

 Závěr našeho listopadového vzpomínání  patřil okrajově anglosaskému Halloweenu a my  se chtěli trochu bát nejen se strašidly.

 Připravili jsme  si tematické promítání a zhlédli  filmovou pohádku „ O chamtivém strašidle“. Došlo i na naše oblíbené zpívánky a ti nejmladší z nás zazpívali s doprovodem písničky z filmové pohádky „Ať žijí duchové“.

 A protože jsme při listování zájmovými časopisy objevili  návod na výrobu netopýrů z korkových špuntů, neváhali jsme a recytvořením  se ve třídě školní  družiny najednou slétlo hejno netopýrů.

 Po příchodu domů jsme se poté  pochlubili  vyrobenou lucerničkou, kterou společně  s rodiči určitě zapálíme a třeba si přitom  otevřeme  naše rodinné  fotoalbum. Do pokojíku  nám pak ještě přibyl nový spolubydlící v podobě visícího netopýra  z korku.

 

 

Podrobnosti
Kategorie: Ze školních lavic

Konečně jsme se dočkali a zase jsme mohli navštívit naše kamarády v Mateřské škole v Radvanicích. Požádali nás, abychom jim pomohli s podzimním tvořením. Tvořili jsme na zahradě, ale trochu nám práci kazil vítr. My jsme se nedali a na fotografiích vidíte výsledky našeho snažení.