Lidové pranostiky „březen za kamna vlezem“ jsme se letošní březnová odpoledne nemuseli držet. Počasí nám přálo prakticky celý měsíc. A tak hned v prvním březnovém týdnu jsme měli o zábavu postaráno. Přijel totiž cirkus, a tak jsme chodili každý den po vyučování navazovat zvířecí kamarádství s oslíkem, lamou, prasetem, kozami, koňmi, a to vše zdáli sledovaly opice. Troufáme si říci, že jsme kamarádství navázali, neboť zvířátka se velmi ochotně nechala hladit a fotit.
A protože se přiblížil čas Velikonoc, pozvali jsme si k nám do školy naši babičku Haničku, která s námi v rámci velikonočního tvoření vyrobila pěkný jarně – velikonoční košíček k výzdobě interiéru. Pozvání do školy neodmítli ani manželé Lhotkovi. Paní Milena nám opět připomněla tradice velikonočních svátků a nabarvili jsme si s ní vajíčka, s panem Radkem se kluci věnovali pletení pomlázek. Také jsme si vyseli osení, do kterého jsme si udělali zápichy ve tvaru slepiček, vajíček, zajíčků. A co by to bylo za Velikonoce bez tradičního velikonočního výšlapu na místní rozhlednu BABKA v rámci akce „Uvaž Babce mašli“, kterou pořádá město Zruč n. S. Byť v malém počtu, o to víc nás těšilo, že jsme pokořili náš loňský výstup do prvního mezipatra a letošní rok jsme vystoupali o další patro výš, kde jsme vůbec jako první uvázali barevné mašle za naši školu.
Velmi rádi jsme přijali pozvání manželů Šimánkových k návštěvě jejich hospodářství, kde jsme viděli a něco se dozvěděli o domácích zvířatech. Nejvíce jsme se však těšili na „nalezence“ z lesa – srnečka Oskárka, který jako zraněný získal azyl právě u Šimánků. Ti ho vyléčili a již pět let dělá radost všem, kteří jdou kolem.
První jarní měsíc jsme ukončili návštěvou městské knihovny ve Spolkovém domě k březnovému měsíci knih.
