rucickaLogo školy vyjadřuje myšlenku soudržnosti a vzájemné pomoci žáků a pedagogů

Telefon: +420 327 531 225 / E-mail: zruc@zs-okruzni.cz

Nepřehlédněte

Termíny jarních prázdnin od školního roku 2016/2017 do školního roku 2021/2022

vyhláška č. 189/2014 Sb. - externí odkaz

Zřizovatel školy

 

Středočeský kraj
(právní forma kraj)
IČ 70 891 095
Zborovská 11, 150 21 Praha 5

 

Předposlední den školního roku  jsme se my všichni z Uhlířských Janovic sešli na autobusovém nádraží v Uhl. Janovicích a  těšili se na plánovanou návštěvu DDM v  Kutné Hoře.

Na programu byla výprava do středověku a sportovní aktivity na přilehlé zahradě, kterou nám pan ředitel nechal pro tento den jen pro sebe. Někteří z nás  ( 8. a 9. ročník) již „Dominika“ znají  z  předchozích školních let, kdy jsme se připojili vyrobenými peříčky k projektovému „veledílu“ Andělská křídla.  A tak jsme si skoro celou cestu autobusem  vyprávěli zážitky a vzpomínali, jaké to tenkrát v zimě vlastně bylo a kde se právě teď obří křídla asi nachází. Ale nyní už zpátky do současnosti, vlastně do minulosti – středověku.

Když jsme přicházeli k budově DDM, všimli jsme si středověké výzdoby v oknech, ale i plot a všechny  jeho pole byly vlastně takovou dobovou nástěnkou. Zavěšené erby s pojmenovanými rytířskými  ctnostmi  nešlo přehlédnout. Později se ukázalo, že jsou součástí celé výpravy a jedním ze sedmi úkolů, jednou ze sedmi odpovědí.

Po přivítání jsme se sešli v altánu, který byl po celé dopoledne naším zázemím.  Vysvětlili  jsme si zadání a pravidla výpravy, rozdali si mapky zahrady, pracovní listy a konečně se posílili svačinou z domova.  Sedm úkolů si šla do terénu vyzkoušet a hlavně splnit čtyři družstva  pod vedením kapitánů, žáků 9. ročníku. Čekala nás skrytá výzbroj rytířů, trocha módy středověkých dam nebo kvízy s historickými názvy . Co je to prevét, šlojíř nebo Lazebník? Zkusíme to přes návštěvu toalety, nezapomeneme na všudepřítomnou roušku na ústa  a pak si půjdeme hledat tel.číslo na holiče.

Každé družstvo se snažilo být to první a i když úkoly nebyly jednoduché, bojovali všichni s elánem a odhodláním. Někdy jsme v zápalu plnění pomáhali i soupeři. Skládali jsme  písmena  na asfaltové křížovce, odtajnili jednu z rytířských ctností a hledali zbrojnoši halapartnu. Na úplný konec výpravy, po splnění úkolů, jsme vyvěsili vlajku, která byla znamením dobytí hradu a pro většinu z nás také očekáváním vybojované malé odměny. Společné  zhodnocení  bojovky   proběhlo  již  v chládku altánu. Zároveň jsme ještě napravili některé nejasnosti a chybné řešení tím, že jsme prošli konkrétní  stanoviště ještě jednou. Sladká odměna a obří dobové  omalovánky  byly  bez  výjimky pro všechny, protože jsme se zkrátka snažili. Někteří z nás velice překvapili svou všímavostí a bystrostí, druzí ukázali  svou fyzickou zdatnost a bojovného ducha.

Aby těch odměn a hezkých zážitků nebylo na konci školního roku málo, přemístili jsme se z výpravy do minulosti do volnočasových aktivit. Zahrada se nám nabídla  jako venkovní  fitko, dopravní hřiště s koly nebo místo pro odpočinek s knížkou na lavičce i v trávě . Zajímavé nápady na kolektivní  i společenské hry, „pozemní abeceda“, pohybová „stopahra“ , to vše a mnohem víc  je tu pro širokou veřejnost. Vyzkoušeli jsme si zaposilovat na cvičebních strojích, odpálit golfový míček do jamky a při jízdě na kole správně zastavit na červenou a určit druhy dopravních značek.

Když se přiblížil čas našeho odjezdu, byli  jsme smutní a v zápalu hry málokdo myslel na návrat. Věříme ale, že nový školní rok bude „zdravější „a „bezpečnější“ a my budeme mít zajímavých výletů a zážitkových aktivit mnohem více než bylo doposud povoleno.

Děkujeme, Dominiku, těšíme se na další zážitky.

 

 

Ačkoliv letošní školní rok byl pro všechny z nás poněkud neobvyklý a mnohdy i náročnější, závěrečné dny jsme si hezky užili. Hned v pondělí 22. června jsme se vypravili na cvičení v přírodě. Někteří uvítali zchlazení unavených nožiček v příjemných vodách Sázavy, někteří si vyzkoušeli svoji zdatnost a zručnost, jiní si pochutnávali na třešních ze zahrady paní učitelky.

Čtvrteční dopoledne bylo věnováno lehké atletice a měření sil ve čtyřech disciplínách. Nejprve jsme si dali závody v dlouhém a krátkém běhu, poté soutěžili ve skoku dalekém a hodu do dálky. Přestože nám epidemiologická opatření omezila tělovýchovné aktivity a znemožnila více a pravidelně trénovat, výsledky byly více než dobré. A ti nejzdatnější jedinci se mohli radovat z prvních míst a zasloužených odměn.

V posledních červnových dnech si rovněž mohli kolemjdoucí prohlédnout naše výtvarné práce, které byly umístěné na vratech i plotě kolem zahrady základní školy. Výstava výtvarných prací nabídla naši tvorbu za celý právě uplynulý školní rok.

Přejeme nejen sobě krásné a prosluněné prázdniny.

 

15.června  ráno jsme se všichni  sešli na vlakovém nádraží v Uhl. Janovicích. Školní výlet je tu! A tak jsme netrpělivě  vyhlíželi osobní  vlak jedoucí směrem Český Šternberk  a přitom si  kontrolovali nachystané batohy a potřebné věci na cestu. Jednou jsme přestoupili a dvakrát projeli tunelem. Naši netrpělivost a těšení jsme si krátili ve vlaku i na nástupišti  kolektivními hádankami. A protože jsme v  předcházejících  školních dnech výletu besedovali na téma hradu a jeho minulosti i současnosti,  představivost každého z nás neznala konce, těšili jsme se, až ho konečně dobudeme.

Sluníčko od samého rána opravdu hodně hřálo, čekal nás krásný (před)letní výletní den.

Když jsme konečně opustili  sedadla  vlaku a řadili se na zastávce, uviděli jsme výstavní pohled, hrad  na skále a pod ním protékající řeku Sázavu. Přešli jsme most a vydali se plni síly zdolat jednu ze dvou možných přístupových cest. U vstupní brány hradu na nás čekala paní průvodkyně a po společném uvítání   vysvětlila vše potřebné k prohlídce. Mezičas nám posloužil k malému odpočinku na nádvoří a doplnění energie ze svačiny a pití. Výšlap  schodů ke hradu řádně protáhl celé těloJ.

Při samotné prohlídce jsme zkoumali např. rozdílné obutí jediného dobyvatele hradu Jiřího z Poděbrad, postel paní hraběnky nebo chodbu s pavlačí, kde Dorka z české pohádky Anděl Páně věšela jmelí.

770 let starý  hrad je již nějakou dobu obehnán lešením pro  nezbytné úpravy, ale na kráse a kouzlu minulosti mu rozhodně neubralo. Po prohlídkové cestě pokoji, sály a  chodbami jsme si odpočinuli na lavičkách a někteří z nás koupili domů malé dárečky  v podobě upomínkových předmětů. Náš výlet ale zdaleka nekončil, bojovka a soutěž  bystrosti  z výkladu mohla začít, chládek  v zeleni  parčíku byl ideálním prostředím pro hru. Paní učitelky ukryly ve vymezeném prostoru přírody barevné karty s otázkami a jednotlivé třídy hledaly a promýšlely správnou odpověď. Sladké odměny  se nakonec dočkali všichni. Na závěr návštěvy hradu a okolí se někteří z nás osmělili a rozhodli se  následovat  dřevěný ukazatel s nápisem HLADOMORNA. Vysoká věž opodál  hradu malým i velkým naháněla hrůzu hned na první pohled, my se ale rozhodli ruku v ruce ji prozkoumat a vyjít i nekonečné schody. Pohled seshora byl výjimečný, díky němu jsme zapomněli na  opuštěnou celu  i strašidelné mříže. Po návratu  k ostatním  jsme se vydali na cestu domů. Vyfotili jsme si ještě hrad ze všech světových stran a pak již nasedli do jednoho z vagonů vlakové soupravy. Po příjezdu  jsme se rozloučili  plni  historických zážitků a se vzpomínkou na společně strávené chvíle mimo školní lavice.

 

1.června slaví svůj svátek všechny Laury a k dalším oslavencům se hlásíme my, všechny děti  nejen z našeho města, ale i ze všech koutů naší země i světa. Mezinárodní  den dětí  nás zaujal svým původem v Turecku a  rokem 1950 kdy se poprvé slavil v naší zemi.  Listováním v naučné knize jsme pokračovali a dozvěděli se ještě např. o přípravě speciálních dětských dobrot, které jsou pro nás dalším prima návodem na  činnosti ve  volnočasu.

Pak už nás čekaly venkovní prostory před budovou školy a sportovní hřiště.  Paní učitelky připravily bohatý program, jak zábavných, tak i pohybově sportovních činností.  Kreslili jsme křídami na chodník  a přilehlý  prostor  před sokolovnou. Po společném výběru  byla  pohádka o loupežníku Rumcajsovi  jako hlavní téma venkovní výtvarky.  A tak každý z nás ozdobil vymezený prostor asfaltu nebo zámkové dlažby barevnými a pestrými postavičkami z oblíbeného večerníčku  i pohádky.

Sportovní hřiště a několik stanovišť, na kterých na nás čekaly paní učitelky s odměnami za výkon , se  stalo jedním velkým zábavným bojištěm. Disciplíny byly plné zdravého pohybu, soupeřili jsme v hodu na cíl v podobě klauna, běhu, ale i skákání v pytli, u kterého jsme se moc nasmáli. Soutěživé sváteční dopoledne jsme zakončili společným shromážděním na  ploše  hřiště a zhodnocením našich výkonů a zábavy. A protože máme v Janovicích stánek s výbornou točenou zmrzlinou, vydali jsme se po obědě procházkou  pro sladké osvěžení a na lavičce a  s paní učitelkou si ještě užili krásného sluníčka a povídání.

 

 

Po dvou letech jsme se na školní výlet vydali opět za koníčky do stáje Rozárka v Bykáni. Příjemné slunečné dopoledne jsme strávili na louce ve společnosti statného Goméze a přátelského Snyče. Za pomoci zkušených cvičitelek koní si každý z nás vyzkoušel, jak krásný pohled na svět je z koňského hřbetu. Po projížďce jsme se našim čtyřnohým kamarádům alespoň trošku odvděčili a pomocí kartáčů a hřbílek jim řádně promasírovali srst, rozčesali hřívu a zapletli slušivé copánky.

 

 

V rámci projektu „Ovoce a zelenina do škol“ jsme obdrželi „ochutnávkovou bedýnku“ plnou meruněk, nektarinek a broskví. A to byla výzva k upečení ovocného koláče. Ve středu 9. června v rámci pracovního vyučování jsme se na jeho přípravě i následné konzumaci podíleli úplně všichni. Někteří umyli, vypeckovali a nakrájeli ovoce, jiní odměřovali suroviny a šlehali těsto. Během chvíle se školou linula libá vůně pečeného moučníku. A protože lahodného ovoce bylo opravdu dost, zbylo i na námi tolik oblíbené čokoládové fondue.

 

 

 

V pátek 28. 5. dorazili všichni žáci do školy s batohy, svačinami a bojovnou náladou. Čekalo nás  dopoledne nabité  napětím,úkoly a protažením těla. Cvičení v přírodě mohlo začít.

Stanovištěm celého našeho  dění  byl  místní městský park. A protože každá třída měla od školy svou vyznačenou trasu, sešli jsme se  z různých světových stran na místě klidového koutu s lavičkami.

Po cestě jsme obdivovali, jak krásný náš park vlastně je. Toto roční období ho zdobí neuvěřitelnými kombinacemi barev květů, keřů i stromů. Na uměle  vytvořeném rybníku jsme sledovali divadelní představení  hejna kachen a kačera, závod nápadníka o  získání nevěsty  nás postupně  všechny rozesmál a odváděl od pozornosti.

Po příchodu na místo jsme probrali s vedoucí paní učitelkou postup bojových her a rozdali si pracovní listy do terénu. S nadšením i trochou nejistoty jsme se poté vrhli do práce. Počasí nám tentokrát opravdu nepřálo a tak jsme bojovali nejenom s protihráči, ale i deštěm a chladným počasím.

Rozděleni na barevná družstva jsme  ve vymezeném prostoru přírody hledali barevná psaníčka s úkoly. Popisovali jsme např.  záchranu zraněného spolužáka, vyjmenovali tel. čísla  složek záchranného systému a vyzkoušeli si   správně zaškrtit  krvácející tepnu. Sběr přírodního materiálu podle zadání pracovního listu nám bohužel  ukázal nepěknou stránku chování některých lidí  k přírodě. Obaly od nápojů a nedopalky na odpočívadlech prostoru parku byly k nepřehlédnutí. Kéž by dostatečný trest za tento přestupek přinutil nepořádníky k pokoře a úctě k přírodě!

Bojové dopoledne jsme završili společnou besedou na lavičkách a zhodnotili splnění našich úkolů. Všichni jsme pracovali s velkým nadšením. I přes nezdar  v některých disciplínách  jsme to nevzdali a pokračovali dál. Cestou zpět, na oběd do školní jídelny nás zastihl velký déšť a tak jsme se těšili, že si společné bojové zážitky budeme vyprávět již v teple a v suchu domova, někteří z nás pak ještě ve třídě školní družiny.

 

 

 

 

Krásný slunečný den a nedávný Evropský den parků nás vylákaly z lavic k vycházce do zručského zámeckého parku. Abychom se prohlídce s patřičným zájmem věnovali, připravila pro nás paní učitelka vědomostní test. Ve skupinkách jsme objevovali zajímavé historické stavby, snažili se pojmenovat zdejší sochy a vyhledávali názvy dávno vysazených cizokrajných stromů. A protože jsme se všichni opravdu snažili a všechny úkoly zodpovědně splnili, sladká odměna na sebe nedala čekat.

 

 

Podkategorie