rucickaLogo školy vyjadřuje myšlenku soudržnosti a vzájemné pomoci žáků a pedagogů

Telefon: +420 327 531 225 / E-mail: zruc@zs-okruzni.cz

Nepřehlédněte

Termíny jarních prázdnin od školního roku 2016/2017 do školního roku 2021/2022

vyhláška č. 189/2014 Sb. - externí odkaz

Zřizovatel školy

 

Středočeský kraj
(právní forma kraj)
IČ 70 891 095
Zborovská 11, 150 21 Praha 5

22. 11. 2021 a 29.11. 2021 proběhne dle Mimořádného opatření MZ preventivní testování žáků, které bude pokračovat i po 29. listopadu 2021 s frekvencí 1 x týdně.

 

V rámci hodin výtvarné výchovy navštívili naši žáci  listopadovou výstavu místní malířky  Aleny Bártové nazvanou „Uhlířskojanovicko“ tušovou malbou.

 

Minigalerie KIC v městské knihovně Uhlířské Janovice nabídla široké veřejnosti ukázku obrazů prodejní výstavy, jejichž pohled  patřil našemu městu a blízkému okolí. Chtěli jsme se dozvědět více o inzerované  tušové  malbě - sumi-e - a  poznat  tradiční výrazový prostředek čínského výtvarného umění.

 

Besedou přímo na místě v galerii jsme si nejprve pověděli o samotné paní malířce, její zálibě a výtvarné činnosti. Osobní vizitky autorky  u vstupu do výstavních prostor nám napověděly a ti, kteří chtěli, mohli na konkrétních webových stránkách  pokračovat v objevování  nejen prezentované techniky a děl. A co více? Při štěstí nebo náhodou můžeme paní  malířku potkat třeba na procházce městem, bydlí totiž nedaleko Uhlířských Janovic.

 

U vystavených děl jsme rozpoznávali  typické symboly našeho města, stavby jako  kostel sv. Aloise a sv. Jiljí, budovu vlakového nádraží před rekonstrukcí,  ale i podoby krajiny okolních vesniček jako např. Vavřinecký rybník, který je největší vodní plochou u nás v okolí. Vzpomínky v nás vyvolal pohled  do blízké vesnice Sudějov, kde jsme v minulosti odehráli školní pěvecké vystoupení  a byli přímými návštěvníky zobrazeného kostela sv. Anny. Někteří z nás se zájmem předčítali vizitky s reálnými fotoukázkami  upevněné u každého vystaveného obrazu, tím jsme společně  poznali  reálnou podobu  díla  a získali naučnou informaci i nápovědu.

 

Tušovou malbu (japonsky sumie) a její  hlubokou historii  paní malířka představila formou  napsaných článků s osobními pocity  a to přímo v galerii na vystaveném místě. Přečetli jsme si tedy například o tom, jak se k malbě vlastně dostala, kteří malíři jsou jejím vzorem a jaké strasti ji potkali při studiu. Poznali jsme pro malbu typický rýžový papír a porovnali ho s tím, na který malujeme a kreslíme my.  Je velmi křehký a  savý  a není tak hladký. A pro většinu z nás byla nepřijatelná skutečnost, že  tento typ malby malíř neopravuje, nepředělává, jen věří ve vlastní ruku a  první tahy štětcem.

 

Další zajímavostí byl pro nás cenový seznam prezentovaných děl a plnící se tabulka konkrétních jmen kupujících. Snažili jsme si říci a vysvětlit, co vše musí  umělci  do ceny svého díla započítat a co vše ji asi určuje.

 

Na závěr naší návštěvy jsme si vyhodnotili pro nás nejvíce oblíbený obraz a s chutí zalistovali knihou návštěv, do které jsme napsali vzkaz a poděkování za kulturní zážitek, poznání a inspiraci.

 

 

V pátek 12. listopadu jsme celé dopoledne věnovali ekologické a polytechnické výchově. A kde jinde, než v prostorách tomu přímo předurčených – ve vlašimském Podblanickém ekocentru. V prostorách zdejší venkovní učebny bylo sice dosti chladno, ale že se při práci člověk zahřeje, o tom jsme se záhy přesvědčili. Výukovým programem Šikulova dílna nás provázel velice sympatický lektor a záhy jsme se dali do práce. Za doprovodného zpěvu oblíbeného songu Pata a Mata se všichni snažili, aby se tím Patem ani Matem nestali. Dílnou se nesly zvuky bušení kladiva a řezání pilek, vzájemně jsme si okukovali techniku broušení a pomalu nám pod rukama vznikal finální výrobek – dřevěná káča s vypáleným reliéfem. Zkouška, jestli se nám povedla, byla velice jednoduchá – káča se musela roztočit. A roztočila! A všem! Jak by ne, vždyť jsme přece šikulové. Z dílny jsme se ještě vydali na prohlídku místní para ZOO, a pak už nás čekala jen cesta autobusem zpátky do školy. Doma se dřevěnou káčou určitě každý rád pochlubí.

 

Konečně jsme se dočkali a mohli jet bruslit na zimní stadion do Ledče n. S. Podařilo se nám jet společně s našimi kamarády z odloučené školy v Uhlířských Janovicích.

Ve škole jsme si všichni vyzkoušeli brusle a helmy, někteří žáci měli vlastní vybavení, a mohli jsme jet se správnou výstrojí a výzbrojí. V Ledči na zimním stadionu nás čekalo překvapení. Je tam nový vchod a jsou tam přistavené nové šatny. Ty se nám moc líbily.

Paní učitelky pomohly všem žákům s obutím a utažením bruslí, nasazením helmy a mohli jsme na led. Protože jsme dlouho nebruslili a někteří dokonce měli brusle prvně na noze, využili jsme pomocné hrazdičky. A to se to bruslilo. Na perfektním ledě skoro samo! Vydrželi jsme s krátkými přestávkami bruslit dvě hodiny. Se svými výkony jsme  spokojení a mohli odjet zase vlakem zpět do Zruče a do Uhlířských Janovic.

A věříme, že bruslit ještě pojedeme.

 

 

Čtvrtek 4. 11. naše třídy zaplnilo listí, šišky, kukuřice, kaštany a mnoho dalších přírodnin. Měli jsme totiž naplánovanou podzimní dílnu, kdy každoročně vyrábíme dekorace ze všeho možného, co nám příroda nabízí. Nepodcenili jsme přípravu a pomůcek se nám tak sešlo opravdu hodně.

 

Hned ráno jsme se tedy mohli pustit do práce. Vyráběli jsme sovičky ze šišek, ježečky z brambor a housenky z kaštanů i listí. Následně jsme se vrhli na výrobu skřítků podzimníčků, panáčků a autíček z kukuřice nebo podzimních svícnů a věnečků.

 

Podzimní tvoření nás všechny moc bavilo. Až nás překvapilo, jak celý den rychle utekl. Už jen poklidit, vystavit výrobky před školu a můžeme vyrazit domů, pozvat na naši malou výstavu maminku s tatínkem.

 

 

Konečně jsme se dočkali a zase jsme mohli navštívit naše kamarády v Mateřské škole v Radvanicích. Požádali nás, abychom jim pomohli s podzimním tvořením. Tvořili jsme na zahradě, ale trochu nám práci kazil vítr. My jsme se nedali a na fotografiích vidíte výsledky našeho snažení.

 

Na tento rok máme naplánováno několik projektů zaměřených na naše ZDRAVÍ. 6. 10. jsme se proto zaměřili na naši dutinu ústní. Nejprve jsme si řekli, jak správně o zuby, dásně i jazyk pečovat, kolikrát denně si máme zuby čistit, jak dlouho si je čistit, a také jak často chodit k zubaři. Po teorii přišla na řadu praxe a zuby jsme si všichni pečlivě vyčistili. Dokonce jsme si stopovali čas, abychom zjistili, jestli si chrup čistíme alespoň dvě minuty. Většina z nás limit hravě překonala.

Aby nám kromě vzpomínek na tento den zůstalo také něco praktického, vyrobili jsme si dva úsměvy. Jeden s krásnými bílými zuby a druhý, kde byly zuby zkažené a vypadané. Z letáků jsme vystříhali všemožné potraviny a nápoje. Roztřídili jsme je na zdravé a nezdravé a podle toho k úsměvům nalepili. Vznikly nám tak dvě koláže, které máme ve třídách neustále na očích, abychom viděli, které pochoutky našemu úsměvu škodí, a které jsou pro něj naopak vhodné. Během vystřihování a lepení jsme si uvědomili, kolik nezdravých dobrot vlastně sníme, a některé z nás to dokonce motivovalo k tomu, vyčistit si zuby ještě jednou. Snad nám to pravidelné a pečlivé čištění dlouho vydrží, abychom se na sebe mohli neustále krásně usmívat.

Monika Rosůlková

 

Takový byl název projektového dopoledne, které pro nás v pátek 22. října připravily naše paní učitelky u příležitosti svátku všech stromů. Společně jsme si zopakovali druhy listnatých stromů i jejich plody a znalosti prověřili ve vědomostní soutěži. Její součástí byl i sběr a poznávání hub, které během přestávky „vyrostly“ na naší zahradě. A protože včerejší silný vítr rozházel po zahradě nejen velké množství listí, ale i ulámané větve, bylo třeba řádného úklidu. Někteří z nás ohýbali svá záda a plnili ohniště suchými klacíky, jiní hrabali listí a vytvářeli úhledné hromádky, které ti nejstatnější nakládali na kárky a odváželi. Na závěr jsme společně vytvořili parádní podzimní strom, na kterém zářily barvami nejrůznější listy ze stromů v naší školní zahradě.

 

Podkategorie