rucickaLogo školy vyjadřuje myšlenku soudržnosti a vzájemné pomoci žáků a pedagogů

Telefon: +420 327 531 225 / E-mail: zruc@zs-okruzni.cz

Nepřehlédněte

Termíny jarních prázdnin od školního roku 2016/2017 do školního roku 2021/2022

vyhláška č. 189/2014 Sb. - externí odkaz

Zřizovatel školy

 

Středočeský kraj
(právní forma kraj)
IČ 70 891 095
Zborovská 11, 150 21 Praha 5

Závěr posledního měsíce v roce si družinoví šikulové náležitě užili. Třída, cvičná kuchyňka i herna se staly po dobu dvou týdnů zázemím pro zajímavé, praktické i zábavné činnosti, které oslavovaly čas Vánoc a příchod Štědrého dne.

Dílničky i výtvarné činnosti se nesly  v duchu svátečním, z otisku  netradičních předmětů i materiálů vznikaly  vánoční stromečky, koláží  zase  vánoční ozdoby a  bodyart ( jako výtvarná technika) dal podobu  vánočním přáníčkům. Starší žáci si vyzkoušeli sestavit Betlém z papíru, jehož originální šablonu jsme si společně zakoupili v místním papírnictví. Vytrvalí v činnosti s nůžkami a při práci s návodem byli názorným příkladem pro mladší spolužáky, kteří se příští rok s opatrností určitě přidají.

Z tepla třídy  jsme také vyrazili za zdravým pohybem a využili dne bez deště a větru. Procházkou po okolí jsme se zastavili na náměstí u dřevěného Betléma místního umělce, pojmenovali  si všechny postavy a zvířátka, zazpívali vánoční písně, které zněly z reproduktoru a pro potěšení se vyfotografovali u vánočního stromu. Nezapomněli  jsme vyzdobit naše oblíbená výstavní místa ve městě a přispět   výtvarnými nápady  k ještě většímu předvánočnímu veselí širšího okolí. Obrázky a výrobky jsme nejenom vystavili, ale i věnovali. Navštívili jsme oblíbenou městskou knihovnu a paní knihovnici potěšili přáním a drobným dárkem z našich dílniček. Obchodní centrum Krauer  jsme překvapili také naším originálním přáníčkem a pokračovali jsme pobočkou  České pošty. Všichni společně jsme na závěr pochůzek vyrazili k budově Městského úřadu Uhlířské Janovice a do jeho poštovní schránky vhodili poslední obálku.

Činnosti venkovní vystřídaly ty uvnitř školy a my se na ně velice těšili. Chtěli jsme zachovat tradice a činnosti v nich, ale zároveň vyzkoušet a poznat něco jiného. Kuchařské zástěry a společně vybrané recepty vše odstartovaly. „Pekli jsme nepečené“ a klasiku  každoročních perníčků tedy  obohatili  o další druhy cukroví. Vosí hnízda a kuličky z tatranek se nestačily rovnat na talíř, postupně se všichni prostřídali v kuchařské dovednosti a předvedli svou chuť pro kolektivní práci i tu na jazykuJ. Za poslechu oblíbených koled a během společného vyprávění o časech vánočních v naší rodině jsme  vyplnili družinové nástěnky a přidali papírový řetěz na školní stromeček. A protože jsme si  tento školní rok již několikrát vyzkoušeli poslat dopis či pohled, rozhodli jsme se to zopakovat. Ze zakoupených pestrých druhů vánočních pohlednic jsme si vybrali jeden, který jsme správně nadepsali a vypsali a za  asistence  paní vychovatelky podali  na přepážce pobočky České pošty. Vánoční pozdravy se těšily k našim prarodičům, tetičkám  i kamarádovi. Bylo zajímavé  seznámit ostatní v kruhu debaty se svými vzdálenými i blízkými příbuznými a zjistit tím skutečnost, jak moc na ně právě v tomto čase myslíme a jak jsou Vánoce pro naše rodiny a setkávání v nich důležitostí i tradicí.

Poslední družinový den v roce 2021 jsme prožili kolektivní zábavou a hrami, zpěvem a minimaškarní přehlídkou. Stavěli jsme sněhuláky bez sněhu a v teple třídy.... z kaštanů, četli z vánoční knihy a učili se jméno Ježíška, který v cizích zemích zní úplně jinak.  Vánočně jsme se vyzdobili, děvčata čelenkami i sukýnkou  a chlapci červenými čepičkami.  Nakonec  jsme se odpoledne s  veselou náladou i trochu unavení  vyčkáváním na kouzelný  Štědrý večer rozešli k domovům.  Rodičům jsme nesli ochutnávku z naší nepečené kuchyně i výrobek  na slavností stůl . 

Přejeme  veselé  Vánoce a  v novém roce 2022 se budeme těšit - družináři z Uhlířských Janovic

 

 

Ani jsme se nenadáli a máme tady prosinec a s ním nejkrásnější svátky v roce.

Abychom se naladili na sváteční atmosféru, šli jsme se podívat na zručský betlém. Jen škoda, že venku nebyl sníh, který by umocnil kouzlo adventu.

Začátek prosince bývá v režii čertů, a proto jsme si i my v naší družině vyrobili čertíky. Někdo tvořil zápich čerta, jiný čerta maloval a většina z nás si vyrobila čerta z papírové ruličky.

A pak přišla chvíle, kdy jsme si vybrali vánoční básničky na školní besídku. Za poslechu vánočních koled jsme vyráběli sněhové vločky, sněhuláky z vaty a tvořili zimní krajinu. V posledním týdnu před Vánoci jsme si napekli vánoční cukroví. Na to jsme se opravdu těšili. Každý z nás si vyzkoušel rozválet těsto a poté s pomocí vykrajovátek vytvořil tvary vánočního cukroví. Nutno dodat, že zvítězil tvar kočičky. Ti zručnější pomohli dát plech do trouby a všichni jsme hlídali, abychom si naše „družinové“ cukroví nespálili. Po vychladnutí jsme ještě pomazali marmeládou a nemohli se dočkat, až ochutnáme. Mezitím jsme umyli nádobí a snažili se školní kuchyňku vrátit do původního stavu, abychom paní školnici nepřidělali práci s úklidem. A co jsme si upekli, jsme si i snědli. Spravedlivě jsme si rozdělili napečené cukroví a každý si odnesl do své rodiny trochu těch letošních školních Vánoc.

 

 

 


 

 

 

S příchodem prvních zimních dnů jsme netrpělivě vyhlíželi okamžik, kdy začne padat sníh. A opravdu, brzy jsme se dočkali. Po prostudování týdenní předpovědi, kdy jsme zjistili, že sníh se dlouho neudrží, jsme na nic nečekali a vrhli se na bobování na kopečku u naší školy. „Bobovačku“ jsme si náramně užili, o čemž svědčilo plné topení mokrého oblečení. Nakonec jsme si ještě postavili na školní zahradě sněhuláka, kterému jsme místo klobouku dali na hlavu hrnec ze školní kuchyně. Sníh jsme si užili a těšíme se na další sněhovou nadílku.

 

Sovy ze šišek, obrázky z proutí a listí, žaludoví trpaslíci nebo kukuřičňáci. A co teprve zvířátka z kaštanů! Nedávné podzimní tvoření celé naší školy nám připomínají nazdobené parapety oken i hlavní vstupní prostory. A protože se s listopadovým měsícem ještě neloučíme, rozhodli jsme se pokračovat v naučné zábavě a poznat plody podzimní přírody ještě trochu jinak – ve školní družině.

Nasbírané kaštany z procházek školních i domácích a vlašské oříšky ze školní zahrady se hned po prvním zájmovém odpolední staly jedničkou zábavy a nikdo neměl tušení, jak jednoduché to vlastně je. Někdy stačí jen obyčejně poslouchat třeba naší babičku s dědou a nechat si vyprávět například o tom, jak a s čím si hráli jako malí a zapomenout přitom alespoň na chvíli na naše telefony a počítače.

Nejprve jsme si posedali na koberec třídy školní družiny a zaposlouchali se do vyprávění paní vychovatelky, které nás přeneslo do doby minulé, do doby našich prababiček. Hlavní roli měl plod jírovce, kaštan koňský, pro nás zkrátka KAŠTAN. Dozvěděli jsme se o původu a životě stromu a popsali si náš zmiňovaný plod – tobolku. A jelikož jsme se již při procházce místním okolím  seznámili s kaštanem jedlým, zapamatujeme si, že náš hlavní hrdina zábavy je pro člověka jedovatý a my jím můžeme v zimě přikrmovat pouze některé druhy zvířat.

A co tedy říkávaly naše prababičky? Kniha, z které jsme si předčítali, nám popsala například magickou sílu kaštanů. V kapse bundy prý zaženou rýmu a převalováním v dlani nám pomohu od nervozity a strachu při psaní diktátu či zkoušení před tabulí. Abychom se pochlubili i u nás doma rodičům, vyrobili jsme si dle návodu zázračný pytlíček ze záclonoviny, do kterého jsme napočítali a vložili tolik kaštanů, kolik nám je let. Zavázali ho barevným provázkem a připravili pod polštář či matraci, do jara prý nebudou mít u nás bacily šanci.

Na úplný konec jsme si nechali novu hru a soutěžní zábavu, která bude pro naší spokojenost a radost z poznání v zájmové činnosti školní družiny jistě celý školní rok. Šablony s obrázky musíme v časovém limitu vyplnit konkrétními plody, nesmí chybět jediné políčko, nesmíme poplést druhy plodů. Kreslení na parkety, při kterém máme místo pastelek bedýnku kaštanů a ořechů bylo velice inspirující a naše představivost nebrala konce. Někteří z nás si doma vytvořili nákres obrázku, aby ho druhý den ve volnočase nakreslili kaštany ještě jednou. Název stolní hry, ke které jsme potřebovali pouze papírové kelímky a plody byl „Najdi ořech“. Trénovali jsme svůj postřeh a zkouškou zároveň prošla naše schopnost spolupráce v týmu i jednotlivce.

A nyní už budou pomalu na řadě naši zvířecí kamarádi a chystající se zima, kaštany odnést k lesu, oříšky vyloupat ze skořápky a nasypat do ptačí budky…

 Vzpomínka na všechny věrné zesnulé nebo také Památka zesnulých a Dušičky - naši družináři si připomněli „hezky česky“ nejznámější podzimní svátek, který připadá na 2. listopad.

 Začali jsme povídáním  o významu tohoto vzpomínkového dne a snažili se vysvětlit, že tuto dobu můžeme vnímat i prožít bez smutného výrazu ve tváři, který mnohdy  vidíme  u dospělých.

 Chtěli jsme si vytvořit  vlastní návod  na činnosti a pokusit se v tento den udělat například svůj vlastní rodinný svátek, prožít ho „po našem“. Můžeme otevřít naše rodinná fotoalba a společně s  rodiči poznávat naše prarodiče i praprarodiče a poslechnout si vyprávění z dob, kdy jsme ještě nebyli na světě. Někteří z  nás mohou  dokonce pátrat za pomocí dospělých po svých předcích. Anebo  se společně  posadíme na pohovku a budeme si povídat, jaké to bylo kdysi…

 Přečetli  jsme  si  zajímavosti  z historie a napodobili dané zvyklosti pomocí tvořivých dílniček, které nám daly velký prostor k představivosti. Vlastnoručně nasbírané přírodní materiály a plody podzimu jsme využili v mnoha variantách a vytvořili dekorace v  duchu  svátečním. Při práci si velmi rádi povídáme, hodnotíme naše  nápady, přidáváme další  zkušenosti  a pomáháme si s ostychem  a někdy i strachem z výsledného neúspěchu.  Společně jsme se shodli na tom, že plamínek zapálené svíčky  k tomuto svátečnímu dni zkrátka patří. Je nejenom vzpomínkou, ale  hlavně projevem úcty k těm, kteří tu s námi již nemohou být. Někteří z nás při zapálené svíčce  vzpomínají  na své zvířecí kamarády, kteří  je opustili a myšlenkami jsou díky plamínku s nimi. Důležité je také vědět, kde bychom našli v našem městě či obci místo, kterému se říká hřbitov. A protože jsme tuto skutečnost bez obav  prodiskutovali nad  obecnými  fotografiemi  nejen  z našeho města,  procházkou jsme nahlédli  k příchozí bráně a  pro zajímavost si přečetli psaný řád těchto prostor zasluhujících úctu nás všech.

 Plamínek se pro nás  tedy stal symbolem  naší vzpomínky a hlavní motivací činností v dílničkách. Vznikaly   lucerničky v podobě skleněných hrníčků  vyplněných pestrými barvami podzimních plodů, které hořící svíčka uvnitř kouzelně rozzářila.

 Závěr našeho listopadového vzpomínání  patřil okrajově anglosaskému Halloweenu a my  se chtěli trochu bát nejen se strašidly.

 Připravili jsme  si tematické promítání a zhlédli  filmovou pohádku „ O chamtivém strašidle“. Došlo i na naše oblíbené zpívánky a ti nejmladší z nás zazpívali s doprovodem písničky z filmové pohádky „Ať žijí duchové“.

 A protože jsme při listování zájmovými časopisy objevili  návod na výrobu netopýrů z korkových špuntů, neváhali jsme a recytvořením  se ve třídě školní  družiny najednou slétlo hejno netopýrů.

 Po příchodu domů jsme se poté  pochlubili  vyrobenou lucerničkou, kterou společně  s rodiči určitě zapálíme a třeba si přitom  otevřeme  naše rodinné  fotoalbum. Do pokojíku  nám pak ještě přibyl nový spolubydlící v podobě visícího netopýra  z korku.

 

 

Podzim je v plném proudu, zahrnuje nás  slunečními  paprsky, ale i ranními mrazíky, okusili jsme také  několikadenní  silný vítr a z oken školních tříd jsme  s trochou strachu sledovali divadelní představení létajícího listí, které se pro některé z nás nápadně podobalo vznášejícím strašidlům.

Všude kolem nás je neskutečně mnoho barevných kombinací, příroda je plná změn a příprav, podzimních plodů i zvířátek a nedá se přehlédnout, jak moc  krásná je právě v tomto ročním období .

A tak naši družináři využili svůj volnočas a několik odpolední věnovali jen a jen přírodě, aby poté  svými zážitky, ve  formě  veřejné výtvarné výstavy,  potěšili  co nejvíce lidí v našem městě i okolí.

Výšlapy do přírody byly plné poznatků i zábavy, zasoutěžili jsme si ve sběru určených druhů listů i plodů a poznávali jsme dle dané nápovědy druhy stromů. Na školní zahradě jsme si připomněli  charakteristiku  střídajících se ročních období a přečetli si z naučné knihy  o původu jejich názvů.

A tak již víme, že podzim je ryze české slovo a znamená dobu před zimou. A zapamatujeme si, že jinde mu říkají  jeseň. Knihami jsme listovali na pokračování a zjistili jsme další zajímavosti i odpovědi na naše otázky. Kapitola „Tajemství podzimního listí" nás zaujala natolik, že jsme se  společně vypravili najít konkrétní barevné variace listů i příslušné  druhy stromů do blízkého okolí školy.

Výstavní prostory  v našem městě na nás čekaly s otevřenou náručí, obchodní středisko firmy KRAUER a městská knihovna jsou již přes rok zrcadlem našeho výtvarného i tvořivého talentu. Voskovou frotáž listů i vyšívané papírové plody přírody jsme tedy vytvořili  jako společnou podzimní  vizitku z družinových odpolední a během týdne naše práce vystavili městu. Pochvalu zasloužíme opravdu všichni, protože na veřejnosti dokážeme pracovat jako jeden tým, zbavili jsme se ostychu a také dokážeme podpořit  naše nově příchozí.

A abychom výstavní aktivity zakončili tou správnou tečkou, vyzdobili jsme si podzimem i okna třídy družiny, tentokrát  vystřiženými  papírovými  šablonami.  Společně jsme  venku z protilehlého chodníku vše zkontrolovali a zhodnotili naši práci. A nyní se budeme těšit na další pokračování podzimních aktivit ve školní družině. Hlavní roli budou tentokrát hrát kaštany, oříšky a možná přijdou i pohádkoví duchové.

 

V rámci Světového dne výživy se školní družina Zruč n. S. zapojila do projektového týdne zdravého stravování.

Nejprve jsme si z letáků místních supermarketů vytvořili koláž ze zdravých a nezdravých potravin. Další den jsme si namalovali oblíbené ovoce nebo zeleninu. V závěru projektového týdne jsme navštívili supermarket Tesco, kde jsme se snažili rozeznávat různé druhy ovoce a zeleniny. Během průzkumu našeho supermarketu jsme se nestačili divit, kolik nezdravých potravin se vlastně prodává.

 

9. října má na celém světě svůj sváteční den POŠTA. A protože jsme si chtěli tento významný den připomenout, věnovali jsme jedno družinové odpoledne jen jí.

Na program plný zajímavých aktivit zakončených návštěvou pobočky České  pošty  jsme se velice těšili, bohužel ne všichni  se ho nakonec zúčastnili, dohnala nás velká rýma a kašel a donutila  velkou část  družinářů zůstat doma pod peřinou.

Odpoledne s poštou jsme tedy v  omezeném počtu zahájili nejdříve malou besedou ve třídě a povídali si např. o tom, jakou podobu budovy  České pošty u nás mají a jak to uvnitř vlastně vypadá. Popsali jsme si konkrétní přepážky  a vysvětlili, jaké služby nám mohou poskytnout.

Pokračovali jsme zábavou ve formě pošťáckého pexesa a vykreslením pošťáckých omalovánek. Navrhli jsme dokonce vlastní podobu poštovní známky  a  využili přitom netradiční výtvarné techniky. Naši malí zpěváci si pro potěšení zazpívali tematické lidové písničky a společně jsme si poté poslechli  Pošťáckou pohádku Karla Čapka jako čtenou nahrávku od Českého rozhlasu.

Vyzkoušeli jsme si zabalit  krabici jako balík a správně pojmenovat potřebné údaje, které musí titulní strana obsahovat. Naším domácím úkolem bylo donést pohlednici, kterou společně nadepíšeme a odešleme našim rodičům nebo kamarádovi. A tak jsme si nejprve představili adresy našich domovů, jména ulic, čísla popisná i konkrétní směrovací čísla. Pochvalu dostali ti, kteří znali svou adresu nazpaměť a byli příkladem pro ostatní, kteří to musí rozhodně dohnat. Paní vychovatelka představila  pestré druhy pohlednic a vysvětlila nám k jakým příležitostem jsou určené, kdy a komu se mohou poslat. Našli jsme pohlednice s několika podobami našeho města a vyhledali na nich budovu naší školy i nejdůležitější památky. Bylo zajímavé vidět vše z leteckého snímku a poznat vše pohledem jiným než tím ze země, na které stojíme.

Závěrem jsme se vydali na pobočku České pošty a u přepážky každý z nás poslal svůj  pohled rodičům nebo babičce s dědou. Od pracovnic pobočky jsme poté dostali sladkou odměnu  a  drobný dáreček v podobě přívěsku na klíče. Cestou domů  pak vznikl spontánní nápad a my po městě  hledali  poštovní schránky.