Předposlední den školního roku jsme se my všichni z Uhlířských Janovic sešli na autobusovém nádraží v Uhl. Janovicích a těšili se na plánovanou návštěvu DDM v Kutné Hoře.
Na programu byla výprava do středověku a sportovní aktivity na přilehlé zahradě, kterou nám pan ředitel nechal pro tento den jen pro sebe. Někteří z nás ( 8. a 9. ročník) již „Dominika“ znají z předchozích školních let, kdy jsme se připojili vyrobenými peříčky k projektovému „veledílu“ Andělská křídla. A tak jsme si skoro celou cestu autobusem vyprávěli zážitky a vzpomínali, jaké to tenkrát v zimě vlastně bylo a kde se právě teď obří křídla asi nachází. Ale nyní už zpátky do současnosti, vlastně do minulosti – středověku.
Když jsme přicházeli k budově DDM, všimli jsme si středověké výzdoby v oknech, ale i plot a všechny jeho pole byly vlastně takovou dobovou nástěnkou. Zavěšené erby s pojmenovanými rytířskými ctnostmi nešlo přehlédnout. Později se ukázalo, že jsou součástí celé výpravy a jedním ze sedmi úkolů, jednou ze sedmi odpovědí.
Po přivítání jsme se sešli v altánu, který byl po celé dopoledne naším zázemím. Vysvětlili jsme si zadání a pravidla výpravy, rozdali si mapky zahrady, pracovní listy a konečně se posílili svačinou z domova. Sedm úkolů si šla do terénu vyzkoušet a hlavně splnit čtyři družstva pod vedením kapitánů, žáků 9. ročníku. Čekala nás skrytá výzbroj rytířů, trocha módy středověkých dam nebo kvízy s historickými názvy . Co je to prevét, šlojíř nebo Lazebník? Zkusíme to přes návštěvu toalety, nezapomeneme na všudepřítomnou roušku na ústa a pak si půjdeme hledat tel.číslo na holiče.
Každé družstvo se snažilo být to první a i když úkoly nebyly jednoduché, bojovali všichni s elánem a odhodláním. Někdy jsme v zápalu plnění pomáhali i soupeři. Skládali jsme písmena na asfaltové křížovce, odtajnili jednu z rytířských ctností a hledali zbrojnoši halapartnu. Na úplný konec výpravy, po splnění úkolů, jsme vyvěsili vlajku, která byla znamením dobytí hradu a pro většinu z nás také očekáváním vybojované malé odměny. Společné zhodnocení bojovky proběhlo již v chládku altánu. Zároveň jsme ještě napravili některé nejasnosti a chybné řešení tím, že jsme prošli konkrétní stanoviště ještě jednou. Sladká odměna a obří dobové omalovánky byly bez výjimky pro všechny, protože jsme se zkrátka snažili. Někteří z nás velice překvapili svou všímavostí a bystrostí, druzí ukázali svou fyzickou zdatnost a bojovného ducha.
Aby těch odměn a hezkých zážitků nebylo na konci školního roku málo, přemístili jsme se z výpravy do minulosti do volnočasových aktivit. Zahrada se nám nabídla jako venkovní fitko, dopravní hřiště s koly nebo místo pro odpočinek s knížkou na lavičce i v trávě . Zajímavé nápady na kolektivní i společenské hry, „pozemní abeceda“, pohybová „stopahra“ , to vše a mnohem víc je tu pro širokou veřejnost. Vyzkoušeli jsme si zaposilovat na cvičebních strojích, odpálit golfový míček do jamky a při jízdě na kole správně zastavit na červenou a určit druhy dopravních značek.
Když se přiblížil čas našeho odjezdu, byli jsme smutní a v zápalu hry málokdo myslel na návrat. Věříme ale, že nový školní rok bude „zdravější „a „bezpečnější“ a my budeme mít zajímavých výletů a zážitkových aktivit mnohem více než bylo doposud povoleno.
Děkujeme, Dominiku, těšíme se na další zážitky.
