15.června ráno jsme se všichni sešli na vlakovém nádraží v Uhl. Janovicích. Školní výlet je tu! A tak jsme netrpělivě vyhlíželi osobní vlak jedoucí směrem Český Šternberk a přitom si kontrolovali nachystané batohy a potřebné věci na cestu. Jednou jsme přestoupili a dvakrát projeli tunelem. Naši netrpělivost a těšení jsme si krátili ve vlaku i na nástupišti kolektivními hádankami. A protože jsme v předcházejících školních dnech výletu besedovali na téma hradu a jeho minulosti i současnosti, představivost každého z nás neznala konce, těšili jsme se, až ho konečně dobudeme.
Sluníčko od samého rána opravdu hodně hřálo, čekal nás krásný (před)letní výletní den.
Když jsme konečně opustili sedadla vlaku a řadili se na zastávce, uviděli jsme výstavní pohled, hrad na skále a pod ním protékající řeku Sázavu. Přešli jsme most a vydali se plni síly zdolat jednu ze dvou možných přístupových cest. U vstupní brány hradu na nás čekala paní průvodkyně a po společném uvítání vysvětlila vše potřebné k prohlídce. Mezičas nám posloužil k malému odpočinku na nádvoří a doplnění energie ze svačiny a pití. Výšlap schodů ke hradu řádně protáhl celé těloJ.
Při samotné prohlídce jsme zkoumali např. rozdílné obutí jediného dobyvatele hradu Jiřího z Poděbrad, postel paní hraběnky nebo chodbu s pavlačí, kde Dorka z české pohádky Anděl Páně věšela jmelí.
770 let starý hrad je již nějakou dobu obehnán lešením pro nezbytné úpravy, ale na kráse a kouzlu minulosti mu rozhodně neubralo. Po prohlídkové cestě pokoji, sály a chodbami jsme si odpočinuli na lavičkách a někteří z nás koupili domů malé dárečky v podobě upomínkových předmětů. Náš výlet ale zdaleka nekončil, bojovka a soutěž bystrosti z výkladu mohla začít, chládek v zeleni parčíku byl ideálním prostředím pro hru. Paní učitelky ukryly ve vymezeném prostoru přírody barevné karty s otázkami a jednotlivé třídy hledaly a promýšlely správnou odpověď. Sladké odměny se nakonec dočkali všichni. Na závěr návštěvy hradu a okolí se někteří z nás osmělili a rozhodli se následovat dřevěný ukazatel s nápisem HLADOMORNA. Vysoká věž opodál hradu malým i velkým naháněla hrůzu hned na první pohled, my se ale rozhodli ruku v ruce ji prozkoumat a vyjít i nekonečné schody. Pohled seshora byl výjimečný, díky němu jsme zapomněli na opuštěnou celu i strašidelné mříže. Po návratu k ostatním jsme se vydali na cestu domů. Vyfotili jsme si ještě hrad ze všech světových stran a pak již nasedli do jednoho z vagonů vlakové soupravy. Po příjezdu jsme se rozloučili plni historických zážitků a se vzpomínkou na společně strávené chvíle mimo školní lavice.
