Konečně jsme se dočkali a několikrát odkládanou cestu do Prahy v závěru školního roku uskutečnili. Cíl byl předem jasný – Petřín. Ráno nejdříve autobusem, pak metrem, tramvají a nakonec lanovkou – tyhle všechny dopravní prostředky jsme vystřídali, než jsme stanuli pod Petřínskou rozhlednou. Odtud už to bylo jen pár kroků do s napětím očekávaného, i trošku obávaného, zrcadlového bludiště. A tady jsme si to fakt užili. Rozradostněni, že nikdo z nás v bludišti nezabloudil, jsme pózovali před zakřivenými zrcadly. Malí, velcí, tlustí, hubení, hlavatí i nohatí – takoví jsme byli a náležitě se i zdokumentovali. Cestou zpátky bylo třeba se náležitě odměnit, a tak jsme svoje mnohdy nadité peněženky provětrali v hračkářství nákupního centra. Abychom ochutnali i trošku historie, zajeli jsme na Václavské náměstí a prohlédli si monumentální sochu svatého Václava na koni. A pak už plni nových zážitků usedli do autobusu, který nás dosti znavené odvezl domů.