Ač je únor měsícem krátkým na počet dní, o to bohatší byl na různorodost v mimoškolní činnosti. Začátek února jsme začali pranostikami – 2. 2. Hromnice, pokračovali svatým Valentýnem, svatým Řehořem a skončili u Masopustu. Vyprávěli jsme si o významu těchto tradic, zvyků. Naladili jsme se na valentýnskou výzdobu, která se nesla v duchu srdíček, kytiček, přáníček. Vyrobili jsme si valentýnské zápichy do kytek, namalovali srdíčka na dlaždičky pro maminky.

Také jsme navštívili městskou knihovnu, kde jsme si přečetli příběhy „Jak pejsek s kočičkou myli podlahu“ a „Jak si pejsek roztrhl kalhoty“ z knihy Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka.

 Jelikož paní zima ještě neřekla své poslední slovo, nadále nezapomínáme na naše zvířecí kamarády. A proto stále sypeme zrníčka do krmítek a nosíme dobroty k řece Sázavě. Je krásné pozorovat z okna školní družiny, jak ptáčci přilétají hodovat.

V půlce měsíce února jsme využili přívětivého slunečného počasí a vyrazili na výšlap za hranice naší školy. Vyzbrojeni dobrou náladou jsme vyrazili na oblíbenou rozhlednu Babka. Cestou jsme nezapomněli pozorovat okolní přírodu. Cesta vedla lesem, kde jsme nejprve obdivovali malou domácí zoologickou zahradu. Za velkého štěkotu psa jsme měli možnost spatřit černé berany, slepice, kohouta. Dále jsme rozlišovali druhy stromů a pokoušeli se rozeznávat zvuky ptáků. Cesta uběhla rychle a najednou jsme v dáli uviděli cíl naší výpravy. Každý z nás podle svých možností vylezl do takové výšky, ve které se cítil bezpečně. Mise splněna, odměnou nám byl nezapomenutelný výhled do naší krásné posázavské krajiny. Ač unaveni, přesto obohaceni o krásný kus přírody našeho města.