V rámci hodin výtvarné výchovy navštívili naši žáci listopadovou výstavu místní malířky Aleny Bártové nazvanou „Uhlířskojanovicko“ tušovou malbou.
Minigalerie KIC v městské knihovně Uhlířské Janovice nabídla široké veřejnosti ukázku obrazů prodejní výstavy, jejichž pohled patřil našemu městu a blízkému okolí. Chtěli jsme se dozvědět více o inzerované tušové malbě - sumi-e - a poznat tradiční výrazový prostředek čínského výtvarného umění.
Besedou přímo na místě v galerii jsme si nejprve pověděli o samotné paní malířce, její zálibě a výtvarné činnosti. Osobní vizitky autorky u vstupu do výstavních prostor nám napověděly a ti, kteří chtěli, mohli na konkrétních webových stránkách pokračovat v objevování nejen prezentované techniky a děl. A co více? Při štěstí nebo náhodou můžeme paní malířku potkat třeba na procházce městem, bydlí totiž nedaleko Uhlířských Janovic.
U vystavených děl jsme rozpoznávali typické symboly našeho města, stavby jako kostel sv. Aloise a sv. Jiljí, budovu vlakového nádraží před rekonstrukcí, ale i podoby krajiny okolních vesniček jako např. Vavřinecký rybník, který je největší vodní plochou u nás v okolí. Vzpomínky v nás vyvolal pohled do blízké vesnice Sudějov, kde jsme v minulosti odehráli školní pěvecké vystoupení a byli přímými návštěvníky zobrazeného kostela sv. Anny. Někteří z nás se zájmem předčítali vizitky s reálnými fotoukázkami upevněné u každého vystaveného obrazu, tím jsme společně poznali reálnou podobu díla a získali naučnou informaci i nápovědu.
Tušovou malbu (japonsky sumie) a její hlubokou historii paní malířka představila formou napsaných článků s osobními pocity a to přímo v galerii na vystaveném místě. Přečetli jsme si tedy například o tom, jak se k malbě vlastně dostala, kteří malíři jsou jejím vzorem a jaké strasti ji potkali při studiu. Poznali jsme pro malbu typický rýžový papír a porovnali ho s tím, na který malujeme a kreslíme my. Je velmi křehký a savý a není tak hladký. A pro většinu z nás byla nepřijatelná skutečnost, že tento typ malby malíř neopravuje, nepředělává, jen věří ve vlastní ruku a první tahy štětcem.
Další zajímavostí byl pro nás cenový seznam prezentovaných děl a plnící se tabulka konkrétních jmen kupujících. Snažili jsme si říci a vysvětlit, co vše musí umělci do ceny svého díla započítat a co vše ji asi určuje.
Na závěr naší návštěvy jsme si vyhodnotili pro nás nejvíce oblíbený obraz a s chutí zalistovali knihou návštěv, do které jsme napsali vzkaz a poděkování za kulturní zážitek, poznání a inspiraci.
