Pálení čarodějnic, také Filipojakubská  noc, Valpuržina noc nebo  Beltine. Společně jsme si  připomněli  tento velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek, který připadá každý rok noci z 30. dubna na 1. května.

Začátek patřil besedě a zajímavému  vyprávění o historii této noci. Žáci jednotlivých  tříd  vyplňovali začarované pracovní listy, luštili  tajenky a osmisměrky, učili se nazpaměť  kouzla a vytvořili přesný popis postavy paní čarodějnice  a jejích zvířecích služebníků. Po teoretické části a vydatné svačině jsme se převlékli do šatů, roztrhaného pytle i zašpiněných kalhot a vyzdobili se vlastnoručně vyrobenými škraboškami a klobouky. Někteří z nás nastartovali i dřevěná  košťata, která si pečlivě donesli z domova jako splněný domácí úkol. Čekal nás opravdu velký a dlouhý průvod naším městem, přehlídka masek, nepřeberné množství originálních nápadů a  kreativity  žáků a jejich učitelů ze všech školských zařízení  Uhlířských Janovic. Cesta doprovázená pochvalami přihlížejících diváků a místních obyvatel nás bavila. Hodnotili jsme podoby druhých, prohlíželi si ty nejmenší z mateřské školky a zkoumali  dechberoucí převleky „vycházejících deváťáků“ ze  sousední  základní školy. Cílovou zastávkou nám byl domov důchodců. Zde jsme se předvedli v celé své čarovné kráse a uprostřed venkovního areálu pozdravili  všechny  babičky a dědoušky a  udělali  jim tím velkou radost,  vykouzlili jsme  totiž stovky úsměvů na jejich tváři.

Odpoledne již patřilo družinové zábavě, pokusům a vaření lektvarů. Vybrané recepty a postupy jsme poctivě  pročetli a z připravených ingrediencí  a  pomůcek  jsme  pokoušeli tajemné síly například „Bublajícím lektvarem“. Nejmladším z nás učarovali oživlí pavouci a jejich závod na alobalu.  Barevné šumivé nápoje, které jsme si mohli  sami  připravit, voněly  po malinách i borůvčí . Copak nám  do dalších z nich  čarodějka  ještě  přimíchala? Hádali jsme po chuti i  vůni  a bojovali  jsme  v hrníčku s prskajícími bublinkami u nosu i pusy. Posíleni  šumivou  energií  jsme  si zajezdili na koštěti, zatančili,  naučili se písničku a dokonce si zkusili zavřískat, protože pravé čarodějky přece nemluví. Vyškrabávací   obrázky,  vrstva zaschlé  černé tuše ukrývající spektrum barev,  byly  naší poslední  kouzelnou činností.  Každý z nás se těšil  na výsledek své práce a pracoval s neobvyklým dřevěným  rycím nástrojem. Kouzelný obrázek jsme si jako malý dárek mohli odnést domů a pochlubit se svým rodičům.  Výtvarnými  dílničkami  jsme se tedy za celou naši školu rozloučili s  oslavou a připomínkou tajemného svátku, který otvírá bránu nadcházejícímu měsíci květnu.