Pálení čarodějnic, také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine. Společně jsme si připomněli tento velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek, který připadá každý rok noci z 30. dubna na 1. května.
Začátek patřil besedě a zajímavému vyprávění o historii této noci. Žáci jednotlivých tříd vyplňovali začarované pracovní listy, luštili tajenky a osmisměrky, učili se nazpaměť kouzla a vytvořili přesný popis postavy paní čarodějnice a jejích zvířecích služebníků. Po teoretické části a vydatné svačině jsme se převlékli do šatů, roztrhaného pytle i zašpiněných kalhot a vyzdobili se vlastnoručně vyrobenými škraboškami a klobouky. Někteří z nás nastartovali i dřevěná košťata, která si pečlivě donesli z domova jako splněný domácí úkol. Čekal nás opravdu velký a dlouhý průvod naším městem, přehlídka masek, nepřeberné množství originálních nápadů a kreativity žáků a jejich učitelů ze všech školských zařízení Uhlířských Janovic. Cesta doprovázená pochvalami přihlížejících diváků a místních obyvatel nás bavila. Hodnotili jsme podoby druhých, prohlíželi si ty nejmenší z mateřské školky a zkoumali dechberoucí převleky „vycházejících deváťáků“ ze sousední základní školy. Cílovou zastávkou nám byl domov důchodců. Zde jsme se předvedli v celé své čarovné kráse a uprostřed venkovního areálu pozdravili všechny babičky a dědoušky a udělali jim tím velkou radost, vykouzlili jsme totiž stovky úsměvů na jejich tváři.
Odpoledne již patřilo družinové zábavě, pokusům a vaření lektvarů. Vybrané recepty a postupy jsme poctivě pročetli a z připravených ingrediencí a pomůcek jsme pokoušeli tajemné síly například „Bublajícím lektvarem“. Nejmladším z nás učarovali oživlí pavouci a jejich závod na alobalu. Barevné šumivé nápoje, které jsme si mohli sami připravit, voněly po malinách i borůvčí . Copak nám do dalších z nich čarodějka ještě přimíchala? Hádali jsme po chuti i vůni a bojovali jsme v hrníčku s prskajícími bublinkami u nosu i pusy. Posíleni šumivou energií jsme si zajezdili na koštěti, zatančili, naučili se písničku a dokonce si zkusili zavřískat, protože pravé čarodějky přece nemluví. Vyškrabávací obrázky, vrstva zaschlé černé tuše ukrývající spektrum barev, byly naší poslední kouzelnou činností. Každý z nás se těšil na výsledek své práce a pracoval s neobvyklým dřevěným rycím nástrojem. Kouzelný obrázek jsme si jako malý dárek mohli odnést domů a pochlubit se svým rodičům. Výtvarnými dílničkami jsme se tedy za celou naši školu rozloučili s oslavou a připomínkou tajemného svátku, který otvírá bránu nadcházejícímu měsíci květnu.