Vzpomínka na všechny věrné zesnulé nebo také Památka zesnulých a Dušičky - naši družináři si připomněli „hezky česky“ nejznámější podzimní svátek, který připadá na 2. listopad.

 Začali jsme povídáním  o významu tohoto vzpomínkového dne a snažili se vysvětlit, že tuto dobu můžeme vnímat i prožít bez smutného výrazu ve tváři, který mnohdy  vidíme  u dospělých.

 Chtěli jsme si vytvořit  vlastní návod  na činnosti a pokusit se v tento den udělat například svůj vlastní rodinný svátek, prožít ho „po našem“. Můžeme otevřít naše rodinná fotoalba a společně s  rodiči poznávat naše prarodiče i praprarodiče a poslechnout si vyprávění z dob, kdy jsme ještě nebyli na světě. Někteří z  nás mohou  dokonce pátrat za pomocí dospělých po svých předcích. Anebo  se společně  posadíme na pohovku a budeme si povídat, jaké to bylo kdysi…

 Přečetli  jsme  si  zajímavosti  z historie a napodobili dané zvyklosti pomocí tvořivých dílniček, které nám daly velký prostor k představivosti. Vlastnoručně nasbírané přírodní materiály a plody podzimu jsme využili v mnoha variantách a vytvořili dekorace v  duchu  svátečním. Při práci si velmi rádi povídáme, hodnotíme naše  nápady, přidáváme další  zkušenosti  a pomáháme si s ostychem  a někdy i strachem z výsledného neúspěchu.  Společně jsme se shodli na tom, že plamínek zapálené svíčky  k tomuto svátečnímu dni zkrátka patří. Je nejenom vzpomínkou, ale  hlavně projevem úcty k těm, kteří tu s námi již nemohou být. Někteří z nás při zapálené svíčce  vzpomínají  na své zvířecí kamarády, kteří  je opustili a myšlenkami jsou díky plamínku s nimi. Důležité je také vědět, kde bychom našli v našem městě či obci místo, kterému se říká hřbitov. A protože jsme tuto skutečnost bez obav  prodiskutovali nad  obecnými  fotografiemi  nejen  z našeho města,  procházkou jsme nahlédli  k příchozí bráně a  pro zajímavost si přečetli psaný řád těchto prostor zasluhujících úctu nás všech.

 Plamínek se pro nás  tedy stal symbolem  naší vzpomínky a hlavní motivací činností v dílničkách. Vznikaly   lucerničky v podobě skleněných hrníčků  vyplněných pestrými barvami podzimních plodů, které hořící svíčka uvnitř kouzelně rozzářila.

 Závěr našeho listopadového vzpomínání  patřil okrajově anglosaskému Halloweenu a my  se chtěli trochu bát nejen se strašidly.

 Připravili jsme  si tematické promítání a zhlédli  filmovou pohádku „ O chamtivém strašidle“. Došlo i na naše oblíbené zpívánky a ti nejmladší z nás zazpívali s doprovodem písničky z filmové pohádky „Ať žijí duchové“.

 A protože jsme při listování zájmovými časopisy objevili  návod na výrobu netopýrů z korkových špuntů, neváhali jsme a recytvořením  se ve třídě školní  družiny najednou slétlo hejno netopýrů.

 Po příchodu domů jsme se poté  pochlubili  vyrobenou lucerničkou, kterou společně  s rodiči určitě zapálíme a třeba si přitom  otevřeme  naše rodinné  fotoalbum. Do pokojíku  nám pak ještě přibyl nový spolubydlící v podobě visícího netopýra  z korku.