Paní zima nám dostatečně přeje a sněhovou nadílkou těší i v měsíci únoru. Venkovní teploměr ukazuje teploty s velkým znaménkem mínus a my si každé ráno po příchodu do školy říkáme: „Mrzne, až praští!“ Rukavice, čepice, šála a boty s kožíškem, v šatně školy je plno a na policích nad radiátory se hřejí naše bundy do další vycházky. Poctivě, nezbytně a nutně – TEPLE - jsme se vybavili do mrazivých dní, na cestě do školy i zpátky domů nás zima nesmí překvapit, nemůže nás studit nos či prsty u nohou. Nemocím nechceme dát šanci!
A teď už honem do družiny. Společně jsme se zamysleli nad tím, jak tuto zimu a sněhové nadělení prožívají naši zvířecí kamarádi. Zavzpomínali jsme na cestu do lesa s krabicí plnou kaštanů a žaludů a hlasovali o nejhezčího domácího mazlíčka v zimním oblečku.
Jako každý rok se musíme postarat o naše ptáčky, kteří tu jsou s námi a neodlétají za teplem do dálek. Krmítka za okny družiny jsme naplnili semínky slunečnice a ten kdo v klidu a tiše vydržel čekat, měl kouzelnou podívanou na poskakující sýkorku i vrabce přímo z křesílek družiny. Nakonec si družináři naplánovali výpravu na školní zahradu. Po zdolání terénu cesty ze sněhové peřiny jsme se rozhlédli po větvích jabloní a navěsili s pomocí paní vychovatelky lojové koule plné ptačích dobrot a vitamínů, které v tomto roční období ptáčci těžko získávají. Určitě nám to malí zpěváci (nejen na jaře) oplatí.
