Pravidelné družinové besedy a povídání nám dávají  nové návody a náměty k zamyšlení, ale i obyčejný tolik potřebný odpočinek a relax mysli. A tak jsme pro jednou v měsíci opustili dané tematické plány a nechali se unést spontánním nápadem a činností.

Přenesli jsme se do světa animovaných čili kreslených pohádkových postav. Náš výběr  byl hlavně  z tradičních českých pohádkových hrdinů, ale přidali jsme i některé  populární zahraniční. A právě nyní  začala pracovat  naše představivost a myšlenky, Bob a Bobek sedí s námi v lavici, Šmoulové  jsou naši protihráči ve vybíjené v hodině tělocviku a Večerníček  čte pohádky  nejmenším družinářům. Jak by naši  oblíbenci  v dnešní době „rouškové“ asi vypadali? Jak moc by je  zakrytý  úsměv, typický  výraz  ve tváři  schovaný  pod rouškou změnil? Poznali bychom je vůbec? Zajímavé i zábavné povídání  nás  nadchlo,  každý si svého pohádkového hrdinu musel nejprve pečlivě  vybavit a ve své hlavě pátrat podle paměti. Typickou modrou barvou  září  Šmoulové, černý klobouk kouzelníka Pokustóna zase neodmyslitelně patří dvěma králíkům a Rákosníček má velké uši a pár chmýří na hlavě místo vlasů. Naši živou konverzaci a zábavu pozvolna vystřídala  výtvarná činnost, které jsme dali pracovní název POHÁDKY V ROUŠCE. Černobílé předlohy pohádkových postav s rouškou v obličeji jsme vykreslili barvami pro ně typickými, výtvarnou techniku jsme volili podle svého. Mladší žáci pracovali s barevnými pastelkami i voskovými pastely, ti starší použili fixy. Stali se z nás výtvarní návrháři, vzhled jednotlivým rouškám jsme dali právě my. Během  práce jsme si společně přiznali, jak  je někdy opravdu těžké rozpoznat přicházející maminku v roušce mezi ostatními na ulici nebo jak je vůbec složité orientovat se mezi lidmi se zakrytými ústy.

Pohádkovou rouškovou zábavu jsme si  užili. Výtvarné práce jsme si vystavili na nástěnku třídy  a později je ještě využijeme ke společné koláži, která bude v podobě plakátu zdobit stěnu školní družiny.