Ledová dobrodružství ve školní družině v Uhlířských Janovicích

Únorové počasí nám doslova popletlo hlavu, ze zimního spánku se nečekaně probralo jaro a pak se zase schovalo pod peřinu ze sněhových vloček. Někteří z nás nadšeně vítali sluneční paprsky, které probudily první jarní květinky, ale většina se ještě nechtěla loučit se zimou a zimními radovánkami.
Vydali jsme se tedy za venkovním dobrodružstvím i zábavou třídy školní družiny a užili si jednu z mnoha podob únorového počasí - velice nízké teploty a suchý mráz. Odpoledními vycházkami jsme objevovali zamrzlé vodní plochy, vydali jsme se k místnímu rybníku i na výšlap k lesu. Našim bojovým úkolem bylo najít v terénu polní cesty skryté ledové kaluže a vyzkoušet si sílu, kterou je dokážeme rozbít. Ve třídě školní družiny naše zábava pokračovala. Úlomky ledu, které jsme si přinesli z expedice po okolí města, jsme sledovali odložené v průhledných miskách. Měřili jsme čas a teplotu v místnosti a pozorovali proměnu zmrzlé vody. Odhalili jsme drobné kamínky, zbytky větviček nebo obyčejnou hlínu a bláto. S pokusy jsme se bavili ještě dále. Za pomoci formiček na led a mrazáku ledničky cvičné kuchyně jsme si z perlivé vody ochucené ovocnými šťávami připravili vodové zmrzliny na klacku i ledovou tříšť. Nadšení jsme přenesli i do domácího prostředí a plánovali výrobu ledového mlsání k babičce a dědečkovi na jarní prázdniny.
A co když led posolíme kuchyňskou solí? Chvílemi z nás byli kouzelníci a přenášeli jsme ve vzduchu ledové kostky na mokrém provázku z vlny. Pokus s názvem krystalizace soli byl naše poslední zvídavá činnost s překvapením. Pozorovali jsme vzniklé krystalky a porovnávali jejich podobu s jinovatkou a třpytící se zamrzlou vodní hladinou. Zrnka soli, ale i kostky bílého cukru nám daly další nápad na činnost. Tentokrát jsme si ve tvořivých dílničkách postavili eskymácké obydlí. S rozvahou jsme pokládali jednu stavební kostku na druhou a dodržovali pracovní postup. Typický tvar pro iglú byl pro některé z nás přeci jen oříšek, ale s pomocí kamaráda se nakonec vše zdařilo. Každý si pak uvnitř svého ledového království zapálil čajovou svíčku a společně jsme nahlíželi skrz ledové zdi. Poslechli jsme si čtený příběh o eskymáckém psím kamarádovi a povídali si o životě lidí ve studených oblastech polární přírody. Naučili jsme se jejich typický pozdrav a polibek. Nos kamaráda jednou otřeme o nos náš, otřeme – li se svými nosy dvakrát, políbíme se. Humorné situace a scénky nebraly konce, smáli jsme se a užívali si pestré zábavy.
Hrátky s ledem nám učarovaly, vyzdobili jsme si tedy ještě nástěnku svými výtvarnými díly a pochlubili se netradičními výtvarnými technikami jejich zpracování. A takto krásně a zajímavě jsme se tedy rozloučili s posledním zimním měsícem.