Na březnový měsíc jsme se ve školní družině těšili hned několikrát. Budeme se loučit se zimou, v kalendáři najdeme první jarní den a v dílničkách si připravíme plno velikonočních výrobků a netradičních ozdob. Jarní výstavkou a rukodělnými výrobky zkrášlíme nejen prostory třídy, ale i školy a nezapomeneme na venkovní prostory.
Jenže s KOROŇÁKY je špatná domluvaL
A tak i přes pravidelné mytí rukou, roušky a vymezená pravidla nás opět poslali domů do našich pokojíků k počítači a distanční výuce.
Výrobky z poslední únorové dílničky vystavila, bohužel, již sama paní vychovatelka. Ale ta podívaná z fotografií, z místa činu, byla pro nás hezká radost a podívaná na dálku. Takže naší útěchou je alespoň nově vyzdobená třída školní družiny a nástěnky školy, můžeme se pochlubit svým rodičům a nechat nahlédnout i babičce a dědovi.
Koroňáky jsme si ve výtvarné chvíli jednoho únorového odpoledne připodobnili k rozfoukané kaňce vodových barev. Kaňka je plná nebezpečí a vyžaduje pozornost nás všech na celé zeměkouli, sluší jí jen tmavé a chladné odstíny a ve tváři má nemilý výraz. Ve vytištěném animovaném příběhu jsme vyčetli odpovědi, nad kterými jsme váhali a dozvěděli se vlastně vše od začátku „života“ tohoto nebezpečí mezi námi. Některým z nás pomohla skutečnost, že konečně vědí odkud koroňák pochází a jiní se zájmem četli až do konce, protože chtěli návod na jeho zničení. Domů jsme odcházeli s jasným výsledkem, nebudeme smutní, ale jen hodně opatrní a zodpovědní, protože jen tak se všechno může vrátit zpět…do školy i do života.
Hodně zdraví nám všem přejí družináři z Janovic
