rucickaLogo školy vyjadřuje myšlenku soudržnosti a vzájemné pomoci žáků a pedagogů

Telefon: +420 327 531 225 / E-mail: zruc@zs-okruzni.cz

Zřizovatel školy

 

Středočeský kraj
(právní forma kraj)
IČ 70 891 095
Zborovská 11, 150 21 Praha 5

Školní zahrada nám v podzimních měsících připravuje nádhernou podívanou v podobě barvících se listů a letos nás navíc obohatila o hojnou úrodu jablek a hub. Za to však vyžaduje pomoc před zimním odpočinkem, k čemuž slunečné říjnové dny přímo vybízely. Nejprve bylo třeba dokončit práce na vyvýšených záhonech, které jsme v rámci projektu s MiNiGRANTY NF Veolia zahájili již v předchozím školním roce. Záhony jsme dosypali zeminou a na jeden z nich vysázeli okrasné rostliny. Druhý bude připraven na jaro k výsevu a výsadbě zeleniny. Statnější žáci si lehce poradili s vykopáním děr a jejich osazením vzrostlými keři, ti mladší statečně shrabovali padající listí, nakládali na kárky a odváželi na svozové hromady.

Protože podzim ještě zdaleka nekončí, bude na naší školní zahradě práce více než dost.

minigrant 2022nf veolia

 

Také v letošním roce podpořil NF Veolia naši školu a prostřednictvím MiNiGRANTU získaly Ručičky finanční prostředky na zušlechtění další části školní zahrady. Na místě bývalého betonového bazénku vzniká zcela nová užitková zahrada.

 

Že se dá slavit prací, to jsme prokázali na Den dětí, a místo do učení jsme se vrhli do práce. Nejdříve bylo třeba prostor vyčistit, odplevelit, položit netkanou folii, následně zasypat zahradnickým substrátem a osít travní směsí. A protože za dobře odvedenou práci následuje zasloužená odměna, vybrali jsme si ji v podobě pořádné porce výborné zmrzliny. Za dva dny bylo třeba sestavit dovezené vyvýšené záhony. To už ale byla práce pro odborníky. Ti se v našich řadách rovněž našli a za pomoci člena školské tady pana Chaloupky stojí záhony na svých místech. Pokračovat v projektu „Může býti zahrada lenošení náhrada?“ budeme až po prázdninách, kdy zajistíme naší nové zahrádce pravidelnou péči.

 

 

Programátoři, zapisovatelé, příkazy pro robota, aby správně došel z domu do lesa – to jsou činnosti, které už bezpečně zvládáme a žádný z robotů se cestou neztratil. Na dalším úkolu jsme se podíleli všichni a každá skupina musela svého robota správně nasměrovat tak, aby posbíral v lese houby, ale jen ty jedlé. Po skončení sběru by hřiby vystačily na pořádnou smaženici. Pak přišly na řadu robotické myši, které se měly pohybovat po námi předepsané trase. Ačkoliv se zpočátku zdály být úkoly těžké, na nás, již ostřílené programátory, si myši nepřišly. Bohužel, všechno jednou skončí, a s námi se musela rozloučit paní lektorka Pavla. Tato robotická lekce byla totiž poslední. Děkujeme laskavým sponzorům, neboť bez jejich podpory bychom byli o zcela nové poznatky z digitálního světa ochuzeni.

 

Tentokrát paní lektorka Pavla z Malé digitální univerzity nepřijela sama, doprovod jí dělal chlupatý plyšový kamarád. Tématem lekce bylo totiž krmení psa robotem. Nejprve jsme si společně zopakovali učivo minulých lekcí a dali se do práce. Protože nám Pavla přivezla i nového robota Smarta, museli jsme se s ním seznámit a naučit se zadávat potřebné úkoly. Pak už konečně došlo na naše oblíbené lego, ze kterého si každý postavil svého pejska. Pejsky jsme rozmístili po čtvercové síti a tvořili a zapisovali jsme robotovi takové programy, podle kterých by jim postupně zavezl krmení. Povedlo se a po skončení lekce měli všichni pejskové plná bříška.

 

 

Do druhé lekce výukového programu Malý programátor jsme šli s dobrým „ajťáckým“ základem a na něm hned v úvodu začali stavět. Nedělalo nám problém umisťovat šaškovy zapomenuté části oblečení na souřadnice a pomocí robota mu je postupně navracet. Pak už ale došlo na samotné programování. Sestavili jsme si z lega svoje roboty, ale hlavní postavu teď hrál robot Rubu. Toho bylo třeba správně naprogramovat, aby došel od startu k cíli, a přitom se vyhnul nastraženým překážkám. Dařilo se nám, Rubu dorazil pokaždé do cíle bez sebemenšího zaváhání a my byli po zásluze odměněni diplomem.

 

Konečně jsme se dočkali a po téměř dvou a půl letech jsme se mohli ponořit pod hladinu vlašimského bazénu. Někteří již plaveckým výcvikem ostřílení, někteří s bázní a obavou jsme se přivítali s „naším známým“ – plavčíkem Jakubem. Bez dlouhých okolků a po krátké rozcvičce jsme začali nejprve s osmělováním, pak nožky a šup – všichni už jsme se šplouchali v příjemně chladivé vodě. Ti statečnější začali hned s potápěním a tempy, začátečníci se s vodou velice rychle seznámili a hrdinně se pouštěli od „břehů“ přes celý bazén. Jakub nás učil prvky kraula, trénovali jsme správné pohyby nohou a dýchání do vody. Po zasloužené přestávce jsme si zasoutěžili, lovili puky a sbírali po hladině míčky. Ke konci výukové lekce se téměř všem podařil hrdinský kousek – skok do bazénu ze startovacích bloků. Děkujeme Jakubovi za skvělé plavecké dopoledne a doufáme, že se spolu zase brzy uvidíme.

Abychom nahlédli do zákulisí a tajů práce počítačových expertů, pozvali jsme si k tomu ty nepovolanější – lektorku Pavlu z Malé digitální univerzity. V první lekci nám nejprve objasnila, z čeho se počítač skládá, co v něm je a jak vlastně funguje. Dále jsme si povídali o automatech, k čemu slouží a jak nám ulehčují práci. Než jsme se mohli pustit do jednoduchého programování, bylo třeba sestavit si předměty, které bude „robot“ ovládat. Z námi všemi oblíbeného lega jsme postavili auta, mosty, domy a majáky a naučili se jejich ovládání na souřadnicích. A pak už nastoupili „programátoři“, aby zadávali „robotům“ příkazy ke splnění. Po ukončení lekce obdržel po zásluze každý z nás osvědčení a Pavlin příslib dalšího setkání.

Jak se stalo, že jsem tady? Tak to byla velmi záludná otázka, kterou si pro nás připravila paní lektorka Ida Pencová z organizace Hope4kids – Etické dílny. To, že děti nenosí čáp, to už přeci víme, ale jak to tedy opravdu je? Tento tvrdý oříšek jsme se s pomocí paní lektorky snažili rozlousknout jak ve Zruči, tak v Uhlířských Janovicích. Co myslíte, zvládli jsme to?

Proč má někdo modré oči, hnědé vlasy, někdo nosí brýle a jiný ne? Zjistili jsme, že jsme vlastně každý originál. Naše vlastnosti jsme zdědili po rodičích, mamince a tatínkovi. Každý z nás byl někdy miminko, a proto jsme si přinesli naše fotografie z dětství, abychom si je společně prohlédli. To vám byla krása!

Dozvěděli jsme se, že miminko roste u maminky v bříšku 9 měsíců. Zjistili jsme, jak dýchá, jí a co vlastně v bříšku celé dny dělá. Teď už také víme, že na počátku je malinké jako hrášek, roste a roste a než se narodí, už je pořádně veliké. A jak těžké to je s takovým pořádným břichem? I to jsme si vyzkoušeli. Pokusili jsme se udělat dřep, zout si boty, oblékat ponožky. To vám byla pořádná „fuška“. Nakonec jsme byli rádi, že jsme naše provizorní bříška z aktovek mohli odložit.

A co až se miminko narodí? Má před sebou velmi složitý úkol – všechno to, co my už umíme, se totiž musí naučit!

Děkujeme lektorce za příjemné a poučné setkání a v neposlední řadě Městu Zruč nad Sázavou za finanční podporu.